Říše světla recenze

Je sedm hodin ráno a hlavní hrdina Kim Jonghaova románu Říše světla se probouzí do zdánlivě všedního dne. Jen úporná bolest hlavy jako by byla předzvěstí čehosi neblahého. Na Jihu usazený severokorejský agent Kim Kijong (vlastním jménem Kim Songhun) je ředitelem malé firmy zabývající se dovozem a distribucí filmů. Poté, co se stal jeho nadřízený v Pchjongjangu obětí čistky, přerušilo s Kijongem severokorejské vedení všechny kontakty a on byl ponechán vlastnímu osudu v dravé kapitalistické společnosti. Díky svým schopnostem (tak si to alespoň sám myslí) se relativně dokázal prosadit a zařadit se mezi střední vrstvy. Má vlastní byt vybavený moderní elektronikou, automobil střední třídy a nic netušící manželku a dceru. Onoho rána jej však v práci čeká nemilé překvapení v podobě telefonátu a následného e-mailu, přikazujících bez dalšího vysvětlení neodkladný návrat na Sever. Po deseti letech nečinnosti jej to uvrhává do nejistoty. Byla odhalena jeho identita, nebo se nevědomky dopustil nějaké chyby? Ocitá se v obtížném dilematu. Má opustit rodinu i pracně vybudované konzumní pohodlí a vrátit se do své vlasti, kde jej čeká v lepším případě nesvoboda bez drobných každodenních radostí, oblíbené hudby, knih a filmů, v horším případě přísný trest, věznění a možná i smrt? Poslední den pobytu, kdy se marně snaží zjistit bližší důvody odvolání, je pro něj příležitostí k bilancování dosavadního života a k ohlédnutí se za dalekosáhlými změnami, kterými prošla během jeho pobytu jihokorejská společnost, jejíž je cizorodou součástí. Rozehrává se kolem něj neznámá hra, která má spád, ale naprosto mu uchází její smysl i pozadí, a otazníků spíše přibývá.... celý text