Kim Jong-ha

jihokorejská, 1968

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Loď pokladů
Loď pokladů
Říše světla
Říše světla
Mám právo se zničit
Mám právo se zničit

Nové komentáře u autorových knih

Mám právo se zničit Mám právo se zničit

„Zcela rozumím lidem, pro které tato kniha byla nudná a o ničem. Protože ona o ničem skutečně je. Je to kniha velice silně hrající na náladu a až umělecké zpracování (ne náhodou jsou zde tak častým motivem umělecká díla) o ztracených lidských existencích. Nemůžete tu hledat příběh, který tu ani není, namísto toho se musíte naladit na vlnu osamění hlavních protagonistů a soustředit se na jejich dialogy a myšlenkové pochody. Tohle se vám buďto trefí do chuti a nálady, nebo vám to absolutně nic neřekne. Mně se do chuti trefilo téměř perfektně.“... celý text
— Sagikkun

Mám právo se zničit Mám právo se zničit

„Název hezký, obsah méně, tak tak jsem si to dotrpěla do konce. Bylo to tak nudné, že ani nedokážu ukázat prstem na nějakou konkrétní chvíli, kdy se mi to přestalo líbit. Jsem docela zklamaná, protože obvykle asiaty miluju a ty se sklony k zvrácenostem nejvíce.“... celý text
— tweed

Loď pokladů Loď pokladů

„No, rozhodně to bylo lepší, než Chci se stát kočkou, protože tady Löwensteinová vybrala alespoň skutečné povídky a neohrabaně nekrátila cele romány. Nejvíce mě zaujala Loď pokladů, Období dešťů a Pláč... ale korejské povídky (a literatura celkově) mi nesedí, je to takové „divné“ a navíc málokdy řeší něco jiného než válku, mindráky vůči Japonsku či vyloženě ujeté Korejce a jejich konflikt s konzervativní společností.“... celý text
— yaoiyuri

Říše světla Říše světla

„Odpočinková četba s poměrně uvěřitelným, i když mírně nadneseným příběhem. Rozhodně se nedá pokládat za román reprezentující korejskou literaturu, v podstatě je o svou "korejskost" ochuzen a autor se snaží zavděčit globálnímu čtenáři - nabízí tabuizovaná témata Severní Koreje a sexu, někdy až zbytečně explicitní scény, které plní jedinou funkci, a to upoutat pozornost moderního čtenáře. Nicméně kvalitnější a záživnější než autorovy prvotiny.“... celý text
— linguaphille

Mám právo se zničit Mám právo se zničit

„Přečíst si tuto prvotinu autora jsem se rozhodla po besedě s ním, na které mi přišel jako sympatický člověk, který se dobře poslouchá. Ale nesedlo mi to - vůbec. Premisa zní poměrně zajímavě - hlavní hrdina dopomáhá lidem k sebevraždě a to ani ne protože mají sebevražedné tendence, ale spíš protože je jejich život nuda a takový život za to prostě nestojí. K postavám jsem necítila pouto a vlastně ani neprocházely nějakým vývojem. Prostě proč by mě mělo zajímat že zdechnou? Děj obsahuje řadu grafických scén, které však nepomáhají dokreslit temnou atmosféru ani neposunují děj dál. Spíše jsem měla pocit že se autor snaží být co nejvíce šokující za každou cenu. Vlastně mě ani nenapadá jediná věc, co by se mi na knížce líbila. Nerada nechávám knížky nedočtené, takže jsem byla nakonec vděčná za to jak je tenká. (Abych nebyla úplně svině, dala jsem autorovi ještě jednu šanci ve formě povídky, nicméně to mi přišlo jako ještě větší slátanina, takže asi stačilo.)“... celý text
— keroro

Přejít na knížky autora