Prázdné cesty recenze

Výbor z povídkových sbírek Zapomenutá chvíle (1986) a Ráj prázdných cest (1989). Příběhy, postřehy, ale i pouhé anekdoty či torza lidských okamžiků, texty rozehnané s citlivým pozorovacím talentem, smyslem pro stručnost, přesnost vyjádření i pointu. Hluboký průnik k nejtemnějším zákoutím lidských povah, ale i tužeb, snů, prožitků a skrytých spodních proudů. Osudy nejen obyčejné a všední, ale i atypické či pohybující se kdesi na okraji. Hutně a výstižně zachycené postřehy, v nichž se prolíná láska a smrt, násilí a sexualita, všednost s abnormalitou. Příběhy odehrávající se v prostředí dráždivé výstřednosti, pro středoevropana umocněné nezvyklou kulisou drsného severu. Bytostně finská záležitost s příměsí černého humoru, groteska vypovídající o povaze nám tolik vzdáleného národa způsobem, který leckdy šokuje, ale nikdy nefabuluje, nelže ani nepředstírá.... celý text