Obrazy z Rus recenze

Slavjanofilské prostředí, v kterém za svého pobytu v Rusku (1843-44) Havlíček žil, položilo mu v mnohém klapky na oči. Nepoznal Puškina, Lermontova, nesetkal se s Gercenem a Bělinským. Ale ruský lid líčí se srdečnými sympatiemi a bez idealisace. Zvláštní pozornost věnuje kupectvu, které mu representuje národ. Škoda, že vyzvedá složky konservativní a přímo nepřátelsky se staví proti rozvíjejícímu se novodobému kapitalismu, nesenému i na Rusi hlavně cizinci; nepochopil pokrokovost mnoha Petrových reforem. Dovede se kriticky dívat na církev, i když je uchvácen národním rázem ceremonie. Ostře odsuzuje carismus a pranýřuje odtrženost a cizáctví šlechty. Toto vydání obsahuje kromě radostného referátu o „První zkoušce z československého jazyka v Moskvě“ a čtyř hlavních „obrazů“ (Svátek pravoslavnosti, Gulaňje, Kupéčestvo, Cizozemci v Rusích) i dva zlomky, „Perekadnaja“ a „Izvoštik“ a v druhé části knihy jeotištěno pět „Listů z cesty do Moskvy“, které dokumentují Havlíčkovo smýšlení a jeho názory, ústící r. 1848 ze slavjanofilství do austroslavismu. Právem se tvrdívá, že v „Obrazech“ se vlastně zrodil český realismus. Tomuto realismu se učil Havlíček u N. V. Gogola, jediného spisovatele, jehož důkladněji poznal a jehož dílo nadšeně překládal do češtiny. To byl další a nikoli poslední zisk z jeho pobytu na Rusi. (Z doslovu)... celý text