Zygmunt Bauman je jako sociolog sympatický tím, že vybízí čtenáře k samostatnému myšlení!

recenze

Tekutá modernita (2002) / JanH
Zygmunt Bauman je jako sociolog sympatický tím, že vybízí čtenáře k samostatnému myšlení!
Moderní (či postmoderní) svět se ubírá podivným a podle všeho i nebezpečným směrem, což je fakt, k jehož konstatování není třeba žádné výjimečné inteligence. Prakticky každému přemýšlivému člověku je zřejmé, že se „něco děje“ a že by se s tím mělo „něco dělat“. Racionální diskuse však bohužel absentuje a ke slovu se čím dál víc dostávají všemožní alarmisté, varující před hrůzami, které čekají naši planetu v důsledku klimatických změn, globálního oteplování a zhoršování životního prostředí, na poplach bijí i lidskoprávní aktivisté, podle nichž by se měl nastolit spravedlivý (a pokud možno celoplanetární) společenský řád, v němž by se všichni měli dobře a s dalšími nápady přicházejí nejrůznější „odborníci“, snažící se (po kolikáté už?) odbourat ve společnosti všechno staré a tradiční a vychovat „nového člověka“.
Skutečných odborníků, kteří se na problémy současného světa a lidstva dovedou dívat střízlivě, pragmaticky a v kladném slova smyslu indiferentně (tj. bez předem zaujatých ideologických pozic) je jako šafránu. O to víc bychom si jich měli vážit a naslouchat jejich hlasu. Pokud nebude přihlíženo k názoru profesně erudovaných a současně zdravým selským rozumem disponujících lidí, pak se osudové výzvy dneška pro nás stanou osudnými...
Jedním z těch, kdo splňují právě uvedená kritéria, je Zygmunt Bauman (lépe řečeno byl, neboť v roce 2017 tento skvělý anglický sociolog polského původu zemřel). Českému čtenáři je tento bystrý analytik společenských procesů dobře znám, ostatně Tekutá modernita vychází nyní ve druhém vydání. Za její hlavní přednost považuji to, že v ní nejsou vynášeny kategorické a ultimativní závěry a spíše se počítá s myšlenkovou aktivitou samotného čtenáře. Kniha je rozdělena do pěti kapitol, jejichž názvy (Emancipace, Individualita, Čas a prostor, Práce, Komunita) samy o sobě sice o ničem „zvláštním“ nevypovídají, ovšem podíváme-li se na podkapitoly, vše se rychle změní a hned je jasné, že půjde o originální četbu (Výhody a nevýhody svobody, Nákupy jako exorcistický rituál, Když cizinci potkávají cizince, Vzestup a pád pracovní síly, Komunity šaten atd.)
Svět se neuvěřitelným tempem „zmenšuje“ – díky informačním technologiím prakticky každý okamžitě ví o všem, co se „šustne“ kdekoli na zaměkouli. Globalizace, adorovaná jako cesta ke šťastným zítřkům, nabyla kolosálních rozměrů, zároveň se však ukazuje, že její stinné stránky převažují nad evidentně přemrštěnými očekáváními. Myšlenkové interakce mezi lidmi v celoplanetárním měřítku mají bohužel za následek nikoli sdílení toho dobrého a pozitivního, co jednotlivé národy a rasy mohou nabídnout ostatním, nýbrž jedni od druhých přebírají spíše to druhé... Příklad vyspělých zemí navíc potvrzuje známou pravdu, že materiální blahobyt má na duchovní stránku života destruktivní účinky. Namísto toho, aby své svobody a nezávislosti užívali k ušlechtilým aktivitám, stali se z většiny lidí konzumenti, obsedantně toužící po stále nových požitcích a zážitcích. Tento trend je dováděn ad absurdum jednak všudypřítomnou reklamou, před níž není úniku, hlavně však mocenskými elitami preferovanou ideologií hedonismu jakožto životního stylu, k němuž údajně není alternativa. Tím ovšem vzniká nikdy nekončící spirála groteskní „nabídky a poptávky“ – masy, kterým establishment kvůli zachování mocenského statu quo poskytuje po vzoru starých Římanů chléb a hry, jsou sice takto politicky neutralizovány, žádají si ale stále víc, přičemž zdroje jsou omezené a nelze uspokojit všechny. Vládnoucí kasta tedy sahá k dalšímu triku, který se (pod heslem Rozděl a panuj!) v minulosti rovněž skvěle osvědčil – ve společnosti jsou uměle rozdmýchávány konflikty mezi muži a ženami, starými a mladými, zdravými a nemocnými atd., takže si ovládaní vybíjejí svou frustraci a bezmocnost mezi sebou a zcela jim uniká, kdo je tou skutečnou „žábou na prameni“.
Samozřejmě je to tak, že mnohé názory Zygmunta Baumana, prezentované v knize Tekutá modernita, jsou diskutabilní a s některými si dovoluji i nesouhlasit. Tak třeba se na rozdíl od něj domnívám, že společenský vývoj nepostupuje samovolně a není podmíněn pouze ekonomikou, novými technologiemi a jinými „přirozenými“ faktory, ale že je i skrytě řízen a usměrňován „šedými eminencemi“ v pozadí...
V každém případě je dobře, že se kniha Tekutá modernita opět dostala na pulty našich knihkupectví, za což patří nakladatelství Portál velký dík. A nyní už záleží na každém jejím čtenáři, co objevného a podnětného si z ní odnese. V mém případě toho nebylo málo!

Komentáře (0)

kniha Tekutá modernita recenze