Zlodějka a poslíček

recenze

Torianka Keralie je jedna z nejlepších zlodějek a lhářek v Quadaře. Lehce plní své úkoly a žije si v celku dobře pod vedením svého mentora a kamaráda Mackiela. To se však změní v momentě, kdy ukradne eurijci Varinovi vzácnou zásilku.

Tahle krádež však změní úplně všechno. Není to totiž obyčejná položka na aukci, jde o něco mnohem důležitějšího. Kvůli téhle jedné krádeži Keralie ztratí veškerou jistotu, kterou do teď měla. A jediný člověk, na kterého se momentálně může obrátit je Varian, jehož okradla.

Už je pozdě zvrátit něco, co se stalo a tak jim nezbývá nic jiného než se pokusit odhalit komplot, který vedl ke smrti všech čtyř královen Quadry. Ani jeden z nich to však nedělá bez postranních úmyslů. Oba od paláce něco chtějí. Ale co když to může získat jen jeden?

Na první pohled může uspořádání knihy vypadat chaoticky, ale není tomu tak. I když se příběh odehrává v různých časech a není označeno, kdy se odehrává co, jakmile se člověk do knihy začte, není problém se v ní zorientovat.

Kromě toho, že se příběh odehrává v různých, ačkoli nepříliš vzdálených časech, je psán jak v ich formě, tak v er formě. Zhruba polovinu příběhu je napsaná v ich formě z pohledu Keralie. Zbytek knihy je pak napsán v er formě. To se příběh pak týká hned několika postav, ale především královen.

Tohle všechno jsem si ale sotva uvědomila, protože ve chvíli, kdy jsem začala číst, jsem se soustředila jen a jen na příběh. Autorka píše opravdu čtivě, takže nebyl nejmenší problém se do knihy začíst. Spíš jsem naopak nemohla přestat číst, což rozhodně nepovažuji za problém, ale výhodu.

Ale i když je styl psaní Astrid Scholteové opravdu skvělý, tak největší zásluhu na tom, jak skvěle se kniha četla, má příběh. Ten je totiž nejen originální, ale i nepředvídatelný a plný zvratů. Celou dobu, jsem neměla nejmenší tušení, jak kniha bude pokračovat, což skvěle podtrhlo zážitek z četby.

Netuším, jak autorka dokázala vymyslet takhle jedinečnou knihu. Příběh je totiž neuvěřitelně komplikovaný, ale tím správným způsobem. Autorka své čtenáře neustále mate různými náznaky a až do konce knihy odmítá odhalit, jak to ve skutečnosti s vraždou čtyř královen bylo.

Stejně komplikované jako příběh jsou i postavy. Žádná postava v této knize totiž není špatná nebo dobrá. Všichni jsou prostě lidé. Autorce se podařilo je opravdu skvěle popsat se všemi jejich emocemi, nejistotami a odchylkami. Dala jim hloubku, díky které působily stejně jako příběh neskutečně reálně.

Čtyři mrtvé královny je podle mě boží kniha, jinak to ani říct nejde. Byl to pro mě neuvěřitelný čtenářský zážitek, a i když to asi už nikdy nebude stejné, jako při prvním čtením, tak se k tomuto příběhu určitě ještě mnohokrát vrátím. Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení, a pokud máte rádi originální příběhy, které jsou mixem všech nejrůznějších žánrů, především pak fantasy a detektivky, můžu vám knihu jen a jen doporučit.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Fragment.

Komentáře (0)