Zhýralost a pompéznost z Říma

recenze

Bílý kouř stoupá vzhůru a dav může jásat. Svět zná novou hlavu náboženské instituce, která má zaštitovat desatero pro lidi na zemi. Kdyby tak věděli, že na svatý stolec usedá jeden z největších kacířů tehdejší doby – Alexander VI., nejspíš by se zachovali naprosto jinak.

Jan Bauer potvrdil, že je znalcem historie a zdatným spisovatelem, který dokáže bez problémů čtenáře vtáhnout do děje. Ačkoliv kniha Papežova dcera už před lety vydána byla, mně se dostala do ruky až nyní. Ti, co máte rádi historii a Itálii, budete z ní nadšení, ačkoliv se s dcerou Lukrecií, o které by to převážně mělo být, tak často nesetkáte. Ale vůbec to nevadí.

Příběh odsýpá a nechce vás pustit ze svých spárů, jeho prostřednictvím pohlédnete nejen na papežský stolec ale i do pozadí intrikářských půtek nejen v samotném Římě. Zároveň však nečekejte přílišnou akci, pokud se totiž nějaká objeví, je jen lehce nastíněna. Ale celkový výsledek vám to nezkazí.

Nejvíce jsem si oblíbil krátkou linku s milencem Lukrécie, která vám na rtech vykouzlí úsměv i slzy. Trochu mi ale chyběla větší propracovanost postav, většina z nich má svoji povahu ryze černobílou – včetně samotné hlavní hrdinky – a jejich role v příběhu nakonec není tak důležitá, jak by se zprvu mohla zdát.

Koho si nakonec zamilujete vy? Bude to Lukrécie, nebo někdo úplně jiný?

*
„Kampak, děti? Snad ne na lože? Na to bych musel dohlédnout já sám!“ prohlásil naoko přísně. „Tančete a bavte se!“ vyzval je hlasitým zvoláním.
Nevěsta se nešťastně podívala na svého ženicha, aby v něm našla oporu, ale ten jen pokrčil rameny a poslušně jí nabídl ruku k tanci. Kolem nich vířili všichni a poslušně jí nabídl ruku k tanci. Kolem nich vířili všichni svatebčané a divoce křepčili po sále spolu s polonahými herečkami a kurtizánami. Svatební rej vypadal ve světle stovek svící spíše jako řádění sedláků v nějaké krčmě než jako slavnost v důstojném prostředí papežského paláce.
*

Komentáře (0)