Zem plná harmonie, míru a čistého vzduchu

recenze

Aglajina zem (2019) / Kikina182
Zem plná harmonie, míru a čistého vzduchu
Melinda vede naprosto obyčejný život. Pracuje v knihkupectví po boku své kamarádky Viktorie. Svůj volný čas tráví většinou s ní nebo u sebe doma se svou kočkou Daenerys. Vede celkem spokojený život, ale něco jí přeci jen chybí. Láska. A ačkoli už měla za třicet let života několik známostí, žádný z jejích vztahů nevydržel.

To vše se ale změní, když navštíví své rodiče a potká jejich nového souseda Adama. Mezi Melindou a Adamem okamžitě vzplane jiskra a vypadá to, že konečně našla toho pravého. Tedy až do chvíle, než Adam zmizí a Melinda se dozvídá, že všechno není tak, jak se zdálo.

Adam totiž odešel bránit Aglajinu zemi. A ačkoli to zní neuvěřitelně, Melinda je ochotná uvěřit čemukoli a jít do jakékoli země, aby se mohla znovu setkat s Adamem. Ale její osudová láska není to jediné, co na ni v Aglajině zemi čeká.

Příběh je napsaný v ich formě z pohledu hlavní hrdinky Melindy. Díky tomuhle stylu psaní je lehké se vžít do kůže hlavní hrdinky a tak i do příběhu. Ale v případě této knihu to trochu kazí občasné pasáže, kdy Melinda mluví přímo ke čtenářům. Naštěstí jich tu není moc, ale i to málo stačí, aby se člověk vrátil zpátky do reality.

Styl psaní je celkem čtivý. Moc se mi líbí autorčiny popisy, především pak prostředí, které jsou opravdu skvěle promyšlené a detailní, ale vůbec ne nudné. Moc mi ale nesedly dialogy. Hodně jich na můj vkus bylo až příliš jednoduchých a působily na mě trošku uměle a klišoidně. Především se jednalo o dialogy mezi Melindou a Adamem.

Na první pohled může příběh vypadat stejně, jako mnoho dalších, ale není to tak. V knize se sice objevuje myšlenka dobro proti zlu, ale ta je obsažená snad skoro ve všech knihách podobného zaměření. Příběh samotný je podle mě pojat opravdu zajímavě.

Moc se mi líbilo celé pojetí Aglajiny země a především to, jakým způsobem do ní a z ní a postavy cestovaly. Bylo to opravdu originální prvek, který mi vykouzlil úsměv na tváři a celou knihu ozvláštnil.

Trochu mi v knize chyběl nějaký historický aspekt. Neříkám, že se Petra Variant vůbec nezabývala minulostí Aglajiny země, ale na můj vkus to bylo až příliš stručné. Tenhle příběh by si podle mě zasloužil skvělý historický podklad, který by ho udělal ještě lepším, komplexnějším. Bez toho, jako kdyby kniha fungovala jen v jednom rozměru. Sice jí to neuškodilo, ale zároveň jí to ani nevyzdvihlo.

Postavy jsou podle mě největším problém této knihy. Autorka je sice popsala, ale stejně jako v případě Aglajiny země nešla do hloubky, do jejich minulosti. A vzhledem k tomu, že často na jejich opis používala podobná slova, přišli mi všichni jako přes kopírák. Jen sem tam byly nějaké maličkosti, které je odlišovaly od ostatních.

Anglajina zem se mi moc líbí. Autorka přišla se skvělým příběhem, který má toho hodně co nabídnout. Bohužel si ale nemyslím, že využila veškerý potenciál, který její nápad měl. Stejně tak i styl psaní je skvělý, co se týká popisů, ale bohužel pokulhávají dialogy. Je to opravdu krásný příběh, který i navzdory nedostatkům určitě stojí za přečtení.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Petře Variant.

Komentáře (0)

kniha Aglajina zem recenze