Ze života single ženy: příběh jedné zoufalky

recenze

Ze života single ženy je kniha, kterou máte přečtenou za jeden trošičku delší pobyt ve vaně. Já čtu celkem pomalu, a tak mi to trvalo cca 3 hodinky. Po celou dobu jsem přemýšlela, co si mám o knize myslet. A vlastně ani teď v tom nemám úplně jasno.

Henriikka Rönkkönen v úvodu říká, že některé příběhy z knihy se jí staly. Jiné se staly jejím přátelům a některé si vymyslela. V úvodu nás autorka také varuje následující větou: “Vyprávím o tom upřímně a na rovinu. Mluvím hodně o sexu a pro ostřejší slůvko nejdu daleko.” Z toho jednoznačně vyplývá, že kniha není určená citlivějším jedincům, kterým slovo “vagina”, “pička” apod. přijde vulgární. Pokud mezi tyto lidi patříte, určitě dejte od knihy ruce pryč! Ale honem!

Ze života single ženy je první autorčina kniha. Popisuje v ní život nezadané ženy a její postoj k mužům a vztahům obecně. Příběh je pojat jako vyprávění vlastního života, a tak nás spisovatelka seznamuje se svou letitou láskou, se kterou se rozešla, protože vztah ztratil vášeň. A přestože byli přátelé a měli se rádi, nebylo to tak nějak ončo. Dále nás pak seznamuje s porozchodovým stavem. Jak si to odtrpěla a jak si našla dalšího muže, do kterého se zamilovala a byla na něm citově závislá. Vztah opět ztroskotal. Více méně je celá kniha o tom, jak se autorka vzpamatovává z neúspěšných vztahů, do kterých vždy vkládala naděje. Ovšem pokaždé ty naděje vložila do nějakého muže, který jí něčím nevyhovoval.

V knize velmi otevřeně až sarkasticky popisuje různé životní situace. Třeba jak si taková single žena koupí dildo s nadějí, že bude uspokojená a ono ejhle – nic z toho. Nebo jak se pere s kvasinkovou infekcí čí chlamydiemi po sexu s neznámým mužem, kterého si nabrnkla kdesi v baru. Nebo o “prdící vagině”. Na přetřes přišel také “malý kašpárek” a řada dalších věcí, o kterých se běžně nemluví, ale jsou součásti běžného života.

Kniha samotná je psaná pro mě docela čtivým stylem. Přestože se spisovatelka snaží vyloudit úsměv na rtech u svých čtenářů, to se ji v mém případě příliš nepovedlo. Ale jsem člověk, který má rád černý humor, drsný humor a který použije tu a tam nějaké to pikantní slůvko, takže mi styl jejího psaní zase tak nevadil. Ten břitký styl však nemusí sedět každému.

Co mi možná trošku vadilo bylo velmi málo přímé řeči. Více méně se jednalo spíše o klasické vyprávění, jen velmi zřídka použila spisovatelka přímou řeč. Myslím, že by nebylo od věci tou přímou řečí příběhy více okořenit.

Kniha se ve Finsku stala best sellerem. No, myslím, že tady u nás nebude mít takový úspěch. Já mám z knihy pocit, jako bych četla příběh nějaké nevyzrálé osobnosti, která se i ve svých 30 letech stále hledá. Ano, chápu, že single ženám je nejspíše smutno a rády by měly plnohodnotný vztah, ale spisovatelka nám ukazuje, že v baru, pod vlivem alkoholu si toho správného domů asi nepřivedeme.

Teprve až na konci příběhu jí dochází co vlastně chce. A co naopak ne. K tomu však člověk někdy musí dojít trnitou cestou. A někdy je to cesta plná kvasinek, neuspokojené vaginy, potratu, slz a vulgarismů.

Kniha to je oddechová, takže pokud si chcete odpočívat a přečíst si něco, co vám zase tak moc nedá, proč ne. S knihou přijdete na jiné myšlenky, to ano, ale nečekejte od ní žádné životní moudro. Knihu si prostě jen přečtete a … bude přečtená. Nic víc, nic míň.

Komentáře (0)