Zase se nenudí

recenze

Rakev bez nebožtíka (2018) / Jack333
Zase se nenudí
Jižní Čechy jsou pro zbytek naší vlasti známy tím, že si zdejší lidé rádi v létě užívají na vodě, v zimě na horách nebo v hospodě či se věnují převážně zemědělství. Nebo už je Slunce seno pasé?

Ladislav Beran, který každý rok vydá minimálně jednu knihu, však okres písecký, tedy ten který je součástí Jihočeského kraje, mění na baštu kriminální. I když ne tak docela musí tvořit něco speciálního, neboť od začátku využívá policejní zdroje písemně již zaznamenané, historky svých známých i ze života jeho samotného, co zažil ve své profesi.

Doba první republiky je skromně ale za to velmi výstižně popsána. Hlavní kapitán Votruba s ostatními tak společně budou řešit případ zpronevěry, ztráty panenské nevinnosti, manželské nerozvážnosti, vraždy na všechny způsoby atd. Mrzí mě jen, že v žádné z povídek nenajdeme ani drobet napětí, který by zážitky hodně zpestřil.

Jednotlivý hrdinové trpí nedostatkem citů. Ne že by nebyli podobní normálním lidem, se kterými bychom se běžně mohli setkat, ale spíše se projevují jako roboti, kteří se nemohou skoro zmýlit nebo spíše udělat něco nekalého. Knize to tak dosti ubírá.

*
Hrobař Karvan patřil do Portyče stejně tak jako starý most do Písku a jeho velkou kamarádkou byla flaška rumu, kterou dostával od pozůstalých jako foršus za kopání hrobu.
„Václave, to už tady jednou bylo a víš moc dobře, jak to dopadlo! Nebožtík ti odešel po svých domů,“ nebral to oznámení štábní strážmistr Kubík, zástupce šéfa četnické pátračky, moc vážně.
„Což, to já vím, pane štábní, ale tentokrát je nebožtík fakt v prdeli. Přitom ho pitval doktor Cafourek, takže ten nebožtík už těžko mohl odejít. Pohřeb je v sobotu ráno a to není žádná prdel!“ trval na svém hrobař a mlaskl si při tom, jak bylo jeho zvykem.
*


Své čtenáře si určitě najde a ti, kteří jej čtou pravidelně, potěší a snad se i zasmějí, protože některé pasáže zábavné opravdu jsou. Ještě štěstí, že tomu tak je!

Komentáře (0)

kniha Rakev bez nebožtíka recenze