Zapomenout na ni!

recenze

Jsem jí přímo uchvácen. Dáma z vyšších kruhů, která v mužích dokáže probudit lásku i vášeň, ale také žárlivost a nevraživost. Krásná, chytrá, možná tak trochu vychytralá; a přesto právě ona v srdci cítí opuštěnost a bezednou prázdnotu.

Skvěle zvládnutá hrdinka Nathalie Airellová. Psychologicky propracovaná do sebemenšího detailu, proto je snadné, představit si ji vedle sebe. Její schopnost – zvládnout napodobit každý cizí rukopis – jí mnohdy pomůže a zachrání, jindy dostane do velkých problémů. Právě ona je stěžejní postavou celého příběhu, který odsýpá a zbytečně se nevleče.

Velice záhy jsem si ale oblíbil i její mladší sestřičku Suzanne i nastíněný osud jejich problémového bratra, kteří by možná zasloužili trochu více prostoru. Pomyslné druhé housle pak hraje Nathalien bývalý milenec Adrien de Gresset, který mi byl svým chováním od začátku nesympatický, stejně tak jako Kapitán.

Zbožňuji historické romány, které jsou zasaženy do míst, kudy kráčela evropská historie. Středověká Paříž k tomu byla tedy jako stvořené. K tomu tragická láska několika propojených postav, nějaká ta detektivní zápletka a neustálý prožitek ze situací, kterých jsme svědky. Nesmí zbít totiž ani špetka času na nudné popisy, které odvádějí zbytečně pozornost a zabírají místo pro líčení osudů jednotlivých hrdinů.

To všechno v nejnovějším počinu bravurně propojila mladá autorka Emma Riedová. Díky ní jsem se utvrdil v tom, že česká literatura může v klidu konkurovat i zahraničním věcem podobného ražení. Na nic si totiž nehraje. Duše spisovatelky i dobře využitý jazyk je cítit tak všude, což tomu přidává opravdovou nadprůměrnost.

*
Uvědomovala si, že je v jejím životě rok od roku stále více tajemství k ukrývání, stále více událostí a změn, o nichž chce, nemůže, nesmí s nikým mluvit. Toto mlčení vzdalovalo zádumčivou dívku ještě více ostatním lidem než její vzdorná povaha a ona se uzavírala do nedobytné pevnosti tajností a lží. Její svět se rozpadal na několik příběhů a nikdo neznal všechny, nikdo nevěděl, kým vším je, co prožívá, o čem sní. Nikdo ji neznal v úplnosti. Nikdo snad kromě Adriena, kterého nenáviděla.
…
Víc, než můžu unést, pomyslel si. Víc lásky, víc žárlivosti, víc tajemství, víc bouří, než mohu unést. Každičká myšlenka na ni ho bolela, její krása ho bolela, něha jejího hlasu ho bolela. Vše na ní bylo tak neopakovatelné, že měl pocit, že bez ní nemůže být, současně však tušil, jak je bezohledná a krutá.
*

Moje první setkání s Emmou Riedovou tedy nebude poslední! Byla by škoda si něco podobného nechat ujít. Díky nakladatelství Knižní klub, že jí dalo šanci a nám možnost, setkat se s její nesmírnou fantazií v knihách. Nenech nás, Emmo, dlouho čekat!

Komentáře (0)