Z pekla

recenze

Po dvanácti letech znovu vyšel komiks Z pekla Alana Moora a Eddieho Campbella. Kniha, která byla beznadějně rozebraná, patří k základním dílům moderního grafického románu. Neodolal jsem tužbě zjistit, jestli je ta pověst zasloužená, nebo ne.


Komiksový svět má asi málo větších legend než Alana Moora. Ten je podepsaný pod takovými díly, jako V jak Vendeta, Strážci nebo Liga výjimečných. Pokud někdo podává svou prací nepopiratelný důkaz o tom, že komiks nemusí být pouze pro děti, je to právě Moore. Možná i díky němu se komiksům začalo říkat grafický román, což je ovšem pouze má domněnka, kterou nemám podepřenou žádným argumentem.

Grafický román “Z pekla” se odehrává za časů královny Viktorie na konci devatenáctého století. Těžiště příběhu je na ulici. Tam, kde prostitutky loví „třípencové“ klienty, aby měly peníze na jídlo a ubytování. Není to ale pouze svět lůzy, na který se zaměřila autorova pozornost. Důležitou roli v příběhu má i společenská smetánka, a to dokonce z nejvyšších pater anglické společnosti, respektive z patra úplně nejvyššího. Hrdina příběhu (přestože slovo “hrdina” v tomto případě je hodně, hodně mimo) je jistý William Withey Gull, lékař, kterého si anglická královna pozve, aby pomohl uchovat čest královské rodiny. Jak se dočtete v anotaci, příběh je o Jacku Rozparovači, z čehož si moudrý čtenář této recenze odvodí, koho autor románu za Rozparovače považuje.

Teď se možná chytáte za hlavu, že jsem vám tu vyžvanil spoiler, ale není to tak. Totiž: pointa knihy není v tom, kdo vraždí bezbranné prostitutky, to se ostatně dozvíte hned na začátku. Pointa je v motivaci, v účelu toho celého běsnění. Dozvíte se také něco o historii Londýna (v páté kapitole, která je však spíš nudná, než záživná, na druhou stranu to dá celému příběhu novou vrstvu) a už nikdy toto město neuvidíte ve stejném světle, jako předtím.

Mé první dojmy při otevření knihy byly takové, že to bude hodně temná jízda. A to jsem ještě netušil, jak moc. Nejde jen o to, že sám příběh je temnota sama, ale pomáhají tomu
i Campbellovy kresby. Na první pohled mě vůbec nezaujaly, připomínaly spíš črty (navíc černobílé) než komplexní kresbu. Ale po čase jsem si uvědomil, jak mě právě tento styl přenesl do uliček pekelného Londýna. Na některých panelech je vidět, že kresba musela dát hodně práce, jakkoliv na první pohled vypadá jednoduše.

Co mi při čtení vadilo, byla velikost písmen na některých panelech. Dostalo se mi vysvětlení, že do hotových layoutů (“bublin”) bylo potřeba napasovat český text včetně diakritiky, který zabírá více místa, než anglický originál. Zní to logicky, nicméně čtenářský komfort tato skutečnost moc nezlepší. Připravte se na to, že místy budete, při jisté dávce nadsázky, potřebovat lupu.

Je to ale jen malá vada na kráse, ta je totiž jinak nesmírná a z grafického románu Z pekla jsem nadšený jako naposledy z Mause (a to už bude jedenáct let). Dostalo se mi rady, abych si po dočtení každé kapitoly nastudoval dodatky vzadu - jsou skutečně fenomenální. Nejen, že pomáhají pochopit načrtnuté souvislosti z panelů, ale osvětlují celý dobový i vědecký kontext. Jsou skutečně důležité a jsem rád, že jsem si je nenechal až nakonec. Doporučuji vám totéž.

Přestože v románu Z pekla sledujeme jen jednu teorii o tom, kdo vlastně Jack Rozparovač je, nakonec to není tak důležité. Důležitější je příběh, který Alan Moore vymyslel, a který má vyfutrovaný logicky vypadajícími argumenty. Příběh ale obstojí, ať už tehdy ve White Chapell vraždil kdokoliv. Je to příběh temný, až hororový. Uspokojí každého, kdo má rád prostředí viktoriánského Londýna, stejně jako toho, kdo touží po napětí s přesahem. Přesah je tu totiž hned do několika žánrů: Z pekla je současně detektivka, horor a templářský průvodce Londýnem.

Komentáře (0)