Z donucení - Simona Ahrnstedt

recenze

Máte rádi dobu chrabrých rytířů, sličných dam, turnajů, řinčící zbroje, hrdinských činů a samozřejmě romantiku? Tak to jste tu správně. Knížka Z donucení od švédské autorky Simony Ahrnstedt vám pootevře dvířka nejenom do úžasné doby rytířů drsného středověkého Švédska za vlády krále Magnuse Erikssona, ale přidá také notnou dávku romantiky.
Proč jsem si vybrala právě tuto knížku? Historické romány jsou mým šálkem kávy a navíc ještě o rytířích a ze Švédska? Ach! Výborná kombinace. A když se autorce podaří snoubit všechny tyto aspekty dohromady, tak se vám do rukou dostane super čtení.

Stačila jedna nešťastná výměna a životy Illiany – mladé venkovské dívky a Markuse – prvního královského rytíře nabraly nečekaných obrátek. Ani se nenaděli a už stáli před oltářem…
Žádné vroucí odříkání svatebního slibu a medové týdny rozhodně nečekejte. Markusův a Illianin sňatek byl pouhou dohrou za Illianiným koupacím dobrodružstvím a jejím „únosem“ popleteným rytířem. Illiana se musela spokojit s tím, že po svatbě ji její manžel postaví k plotně a dál bude bůhvíkde děsit nepřátele svým vzezřením a pověstnou krutostí. Ale Illiana není žádná naivka, která před manželem cudně sklopí zraky a bude před ním utíkat, jakmile se objeví na obzoru. Illiana vytasí své největší zbraně a v Markusovi začne hlodat červíček pochybností, co k ní vlastně cítí a to samé začne vrtat hlavou i Illianě. Mohou snad naivní představy o romantické lásce i u jejího majestátního a zatvrzelého manžela být skutečné? Bylo na čase, aby konečně už nějaká žena strhla hřebínek tomu arogantnímu legendárnímu rytíři. A ejhle, nikoho by ani ve snu nenapadlo, že se to podaří zrovna Illianě – křehké a drobné dívce, které nakonec samotný velký Markus Vlkodav bude klečet u nohou…

Illiana sice nebyla žádná sexy krasavice (zřejmě v té době měli na ženskou krásu jiná měřítka), ale její kvality spočívaly v jiných věcech – inteligenci, praktičnosti a temperamentu (a nesmím opomenout ani na její léčitelský um). Roli hlavní hrdinky zvládla na výbornou. A Markus? No, znáte to! Jiní ho považují za zvíře, které si libuje v zabíjení a sežere vás za živa, ale opak je pravdou. Za tvrdým a nepřístupným pohledem se skrýval obyčejný chlap, který taky čas od času potřeboval pohlazení, vlídné slovo a teplo rodinného krbu. No povím vám, milí čtenáři, že to Illianě a Markusovi přeci jen chvíli trvalo, než si konečně vyznali lásku, ale proč ne, že? Kdo si počká, ten se dočká… (Markus si přeci jenom musel zachovat dekorum – „změknout“ kvůli ženě hned na začátku by nebylo ono). Hlavní hrdinové nebudou mít vždy na růžích ustláno a i nějaký ten záporák a nelítostné intriky se tam najdou, ale Markus je snad rytíř, ne? Co je jeho si musí prostě ubránit zuby nehty, o tom žádná.

Autorčin styl psaní je nekomplikovaný a tudíž děj svižně odsýpá, ani se nenadějete a jste na konci knížky. Dialogy mezi hlavními hrdiny byly někdy pěkně ostré a jindy zase takové, že jste se rozplývali společně s nimi. Jejich vzájemné „špičkování“ mě bavilo a několikrát mě „vykouzlilo“ úsměv na tváři. Popisy středověké krajiny a sídel byly také velmi vydařené. Neměla jsem problém představit si, jak společně s celou družinou projíždím hustými neprostupnými lesy či popíjím víno na královském dvoře ve společnosti koketujících dvorních dam a královských rytířů.

Není to sice žádné veledílo, ze kterého se posadíte na zadek, ale jako nenáročné oddechové čtení nabité tajemnem a romantikou, u kterého se příjemně odreagujete a vše hodíte za hlavu, se hodí náramně. Pro mě jsou historické romány to pravé ořechové, tudíž nemohu jinak než vám tento severský historický příběh vřele doporučit. Opravdu jsem nenašla nic, co by mi vadilo, možná jen to, že knížka musela skončit… (klidně bych se s hlavními hrdiny zabydlela na jejich hradě v Upplandu).

Komentáře (0)