"Vždycky mi šlo jen o tu krev"

recenze

Tak to je, tak to bude (2016) / Boboking (316 views)
"Vždycky mi šlo jen o tu krev"
„Když se nůž dotkl kůže, v hlavě mi hučelo až k nevydržení – měla jsem pocit, že mi pukne lebka. Ale pak se objevila první krůpěj krve, potom další a už začala prýštit“.

Vlezlé zimní počasí zakrývá na březích Temže v Londýně své podivně hrůzné nálezy. Těla dvou malých dětí ležící na břehu vypadají jako by jen spala, stočené v klubíčku jeden za druhým. Prázdné lidské skořápky, ze kterých zmizel spolu s krví i život. Tak začíná kniha, kterou jsem jen málokdy dokázal odložit z rukou.

„Tak to je, tak to bude“ (orig. Like This, For Ever (aka Lost), 2013) je další thriller britské autorky Sharon J. Boltonové z volné série nazvané podle jedné z hlavních postav Lacey Flintové, kam patří bestsellery „Už mě vidíš?“ a „Volavka“. V Londýně někdo unáší malé kluky, vždy v obdobném věku deseti až dvanácti let. Zmizí, nikdo nechce výkupné, nikde není žádný vzkaz či zpráva. Po pár dnech se na břehu Temže najde jejich tělo s prořízlým krkem. Londýnská policie je v pohotovosti, přesto se nemá se čeho chytnout. Klasické znaky pro vražedné útoky pedofila totiž neexistují. Oběti nejsou nijak sexuálně zneužité, ani brutálně týrané. Jen prostě mají prořízlé hrdlo, a pak jsou jejich těla odhozena tak, aby se určitě našla, vždy na břehu řeky.

Příběh je nám předkládán ze tří pohledů. Jednak z pohledu policejní skupiny vedené detektiv inspektorem Danou Tullochovou, následně je tu spojující postava celé série Lacey, policejní inspektorka postavená mimo službu pro psychické traumata spojená s případem z předešlé knihy „Volavka“, ale ústřední postavou je tu bezpochyby Barney, trochu podivínský kluk, který věnuje nezvyklý zápal pro celý případ hýbající teď londýnskou společností. Žije pouze s otcem, profesorem literatury, a celé dny se věnuje pouze jedné činnosti - hledáním své matky, které před lety zmizela. A jestli bych měl hledat hlavní úspěch této knihy, tak je to právě pro tento dětský pohled. Dětský věk je jediné období života, kdy podle psychologů a např. i Stephena Kinga, dokážeme pociťovat skutečný strach. A toho Boltonová využila na maximální možný limit. Bez brutality a krve, jen ten hlodavý pocit v žaludku, kdy nechcete raději nic vidět a slyšet, protože realita by vás zničila.

Jestli jsem si myslel, že „Volavka“ bude autorčino vrcholné dílo, tak jsem se mýlil. Tento příběh se nedal doslova odložit z rukou. Úžasné dávkování napětí, úžasné postavy. Samotné téma, které je primárně jevilo jako drsný pedofilní thriller, nakonec zcela překvapilo. A to nemluvím o famózním překvapení ve formě závěrečné pointy. Jestli si myslíte, že vše je jasné, černobílé, tak budete šokování. Jsou knihy, které se nedají odložit. „Tak to je, tak to bude“ je příběh, kdy si budete říkat, že je to škoda, že znáte závěrečnou pointu. Nejlépe ji zapomenout a znovu se do knihy ponořit.

V překladu Martina Vernera vydalo nakl. Domino, 2016.

Komentáře (0)

kniha Tak to je, tak to bude recenze