Vyvolená... haha

recenze

Oksa Pollocková: Vyvolená (2011) / Jolilinka (223 views)
Vyvolená... haha
Oblíbená, světoznámá knížka dvou francouzských knihovnící. Kdo ji přečetl, byl z ní nadšený. Jakési francouzské holky dokonce založily fanklub a oslovily nakladatelství, aby knihu vydalo, protože autorky si ji musely vydávat samy. A helemese: dokonce už se můžeme těšit i na filmové zpracování!

No řekněte, nepřipadá vám to jako super kniha? Mně teda připadala. A tak, když jsem ji zahlédla na poličce v knihovně, bez váhání jsem po ní vztáhla ruku.

Myslela jsem si, že to bude něco v tom stylu jako Harry Potter. Ale nebylo. Ani v nejmenším.

Že se jím autorky inspirovaly, to nevylučuji. Ale rozhodně musím říct, že tahle kniha je úplně o něčem jiném a mnohem horší než Harry Potter.

Začněme trochu uvedením do situace. Oksa Pollocková je úplně obyčejná holka, toužící stát se po celém světě známou nindžou. Má výstřední babičku Dragomíru, laskavé rodiče a nejlepšího kamaráda Gustu a nedávno se přestěhovali do Londýna. Gusta a jeho rodina samozřejmě taky. Úplně obyčejná holka, možná jen s trochu zvláštním koníčkem, nezdá se vám? No, tak pokud jo, tak se vám to zdá blbě.

Nedlouho po přestěhování Oksa nachází na svém břiše podivné znamení ve tvaru hvězdy. Nikomu to neříká, aby nepřidělala rodičům nebo babičce starosti, ale když jednoho večera omylem pomocí svých schopností podpálí svůj pokoj, je jí jasné, že se s tím svěřit musí.

Od babi zjišťuje, že její rodina z tátovy strany pochází ze vzdálené země Edéfie, ze které museli před mnoha lety uprchnout. Nazývají se Prchlíci a je jich víc, než si Oksa mohla kdy myslet. Ale co víc: ona sama je také Prchlíkem, a navíc ji znamení na břiše předurčilo Kouzelností - budoucí vládkyní Edéfie. Oksa objevuje své magické schopnosti a síly, o jakých se jí ani nesnilo...

No dobře, uznávám, trocha toho Pottera tam je. To je ale jen zdánlivá představa.

Kniha rozhodně nemá na to stát se tak slavnou, a v žádném případě nemá ani na to být zfilmována. Jedině že by chtěli mít nového Milera a jeho krtečka.

Jo, přesně tak. Tohle se nedá srovnávat s Harrym Potterem, ale s Krtečkem. Chápu, teď jsem vám asi maličko zamotala hlavu :)

Kniha je psána stylem jako pro malé děti. Fantazie autorkám nechybí, na rozdíl od Rowlingové, stejně jako originalita, která je, řekla bych, až extrémní. Občas (nebo spíš skoro pořád) jsem si při čtení připadala jako v mateřské školce. A to nejen díky stylu, jakým autorky psaly: takovým dětským, sice sympatickým, ale šíleně primitivním, ale hlavně kvůli té jejich nepoddajné a nespoutané fantazii.

Granulkomet, Luštěnky, Vzducholeť, Foldingoti... A spousta dalších neobvyklých stvoření, nástrojů nebo nejrůznějších předmětů a zbraní, jaké se v Edéfii používají. Samé kouzelné bytosti, víly Nestárky, národ Zatlopěsťů a ještě další dva národy, kouzelné věci a předměty, geniálním příkladem je právě již zmíněný Granulkomet, který metá Granulky nejrůznějších druhů a účelů, například taková Definibula. Ta vtahuje člověka do nekonečné černé díry.

Děti z mateřské školky by byly nadšené. Knížka by se jim určitě moc líbila, třeba kdyby si ji s paními učitelkami četly před spinkáním po obědě. Rozhodně jsem z ní ale nebyla nadšená já. Dobře, na prvním stupni by se to asi ještě dalo. Ale pak už ne. Kouzelných, pohádkových stvoření je až příliš velký přebytek, většinu z nich si už nepamatuji. Stejně tak jako spoustu dalších věcí, které kniha obsahuje. Jo, Oksin svět je kouzelný, ale bude se vám líbit jen v případě, že jste milovníkem Krtečka (tedy záliba pro dětské pohádky), nebo pohádek typu Sněhurka s jejím typickým otráveným jablíčkem.

Celkově je to fajn knížka, díky již zmíněnému primitivnímu stylu psaní se celkem dobře čte, je to také příjemná oddechovka, u které se člověk ani tak moc nenudí a sem tam se i zasměje. Rozhodně bych ale změnila cílovou skupinu a pokud autorky chtějí psát knihy pro puberťáky a teenagery, rozhodně by měly z Oksina příběhu udělat napínavější, dospělejší knihu místo dětské fantasy pohádky na dobrou noc.

Komentáře (0)

kniha Oksa Pollocková: Vyvolená recenze