Vysoko nastavená laťka

recenze

Knihu jsem zhltla během dvou večerů a velmi jsem se u ní pobavila, někdy jsem se smála i hezky nahlas a od srdce. Dominiky humor znám z přednášek, jejích příspěvků na fb a četla jsem i knihu o cestě po jižní Americe, takže už jsem věděla, do čeho jdu. Musím ale říci, že "japonská kniha" se mi líbila ještě více než "Amerika". Přišlo mi, že se autorka v knize více otevřela a čtenář tak v průběhu děje může sledovat, jak se vyvíjí její vztah k Japonsku i místním lidem a ostatně i k sobě samé.

Na druhou stranu, v celé cestě už se projevila cestovatelká vyzrálost a zkušenosti Dominiky a tuším, že i z tohoto důvodu se jí děje mnohem méně "fuckupů", tedy zážitků, kterým se sice smějete, ale které nechcete na cestě zažít a kterých je předchozí kniha plná.
Obdivuji nejen její odvahu cestovat, ale i otevřeně popsat své pocity. Od knihy nečekejte seznam míst k navštívení, ale spíše sondu do mysli cestovatelky, která je dlouhé měsíce sama v "divné" zemi.

Za zmínku také určitě stojí grafické provedení knihy, je plná skvělých fotek a zároveň i nádherných a vkusných kreslených ilustrací. Pro mě se jedná o jednu z ozdob mé knihovny a velmi povedené dílo nejen obsahově, ale i vizuálně.

Nedávno Dominika ohlásila, že chce vydat knihu i o její cestě po Kyrgyzstánu a já už se nemůžu dočkat! Laťku totiž nastavila velice vysoko, tak jsem zvědavá, zda ji další knihou udrží.

Komentáře (0)