Vražda v Kouzelné zahradě

recenze

Měla jsem po delší době chuť přečíst si nějakou typickou českou detektivku. Něco, kde se lidé budou normálně jmenovat a kde se budu bez problémů orientovat v reáliích. A tak mi přišla vhod nabídka nakladatelství MOBA, které v edici Původní česká detektivka vydalo dílo Jindřišky Ptáčkové Básník.

Pavla Brázdová je padesátiletá výtvarnice na volné noze, která žije na malém pražském sídlišti. Ráda chodí na procházky a jejím tajným místem je Kouzelná zahrada, starý a opuštěný sad, kde trhá zralé ovoce a o který se dělí s místními bezdomovci. A právě v této pustnoucí zahradě najde jednoho letního horkého dne mrtvolu muže, kterého, jak se ukáže, v minulosti dobře znala. Zavražděným je bývalý gymnaziální učitel a zneuznaný básník, alkoholik a bezdomovec Jan Rychtář, člověk, který si svou ironií a arogancí dokázal nadělat nepřátele během několika minut. Případu se ujímá místní oddělení kriminální policie, pátrat po vrahovi ovšem začíná na vlastní pěst i bývalý elitní kriminalista Viktor Eret, toho času starobní důchodce. Kdo první rozkryje staré i nové křivdy? Skrývá se řešení v minulosti? Stojí za vším peníze, nenaplněné ambice nebo psychopatická porucha?

Od Básníka jsem toho příliš neočekávala a přesně to se i naplnilo. Poměrně obyčejná detektivka a la edice Magnet, jestli si je ještě pamatujete. Něco, co dokáže zaplnit cestu vlakem či čekání u doktora. Spousta drobných postaviček, které děj nijak neposouvají, jen knihou procházejí, většina dialogů šustí papírem (a to jsem se donedávna tomuto obratu smála – tady to ale doopravdy sedí, viz např. rozhovor kriminalistů s bratrem zavražděného). Kniha by si zasloužila i lepší redakční práci: tak např. na str. 61 se otřesená Pavla svěří cestou z obchodu kamarádce Kamile s tím, jak našla mrtvolu, aby na str. 89 doběhla ke Kamile domů a ta se podiví: „Tak to jste vy, kdo ho našel?“. Detektivové mají sice česká jména, ale Zelenka se mi s Procházkou plést nepřestali. Rozesmála mě jen asi nechtěná aluze na Majora Zemana, i tady totiž sečtělý kriminalista cituje básníka Villona. Není mi úplně jasné, v jaké době se román odehrává, byť by to asi mělo být v současnosti (bývalá manželka básníka si se svou kámoškou skypuje) – ovšem policisté se nějakými moderními metodami moc neobtěžují, i na příbuzné oběti se jdou ptát na obecní úřad, místo toho, aby poohlédli po nějaké elektronické evidenci obyvatelstva. Asi v tom bude hrát věk autorky, přece jen Jindřiška Ptáčková je ročník 1943.

Na druhou stranu nemůžu říct, že by mě ta kniha nějak obtěžovala či naštvala, vlastně byly chvilky, kdy jsem si to čtení docela i užívala. Bavil mě výčepák Pavel, zaujala mě bystrá a sebeironická Kamila, pěkně vykreslená byla i některá prostředí – hospoda, „mužinec“, opuštěný sad. Řešení detektivky sice nebylo moc překvapivé, ale uvěřitelné. Myslím, že Básník je optimální knížkou pro starší ročníky, které na detektivkách zajímají hlavně mezilidské vztahy a návraty do minulosti s občasnými přesahy do chaosu zvaného současnost. Speciální kategorií spokojených čtenářů pak budou seniorky-pejskařky.

Básník je čtvrtou knížkou z detektivní série s vyšetřovatelem Viktorem Eretem, jinak se autorka ve své profesní dráze věnovala spíše tvorbě pro děti.

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

Komentáře (0)