Vražda? Nic takového se ve velkém SSSR nemůže stát!

recenze

Dítě číslo 44 (2015) / Thanyss

V letech 1978-1990 otřásla Sovětským svazem série vražd dětí a žen, z nichž většina byla mladší 17-ti let. Nikdo nepochyboval, že zločiny, nesoucí prvky kanibalismu, jsou dílem nějaké organizované skupiny. A minimálně hodně vyšinuté. Až po spoustě let se podařilo dopadnout jednoho jediného vraha – Andreje Čikatyla, známého též pod přezdívkou Rostovský řezník nebo Rudý rozparovač.

Tom Rob Smith se volně inspiroval těmito událostmi a přivedl na svět Dítě číslo 44. Spolu s ním se tak můžete vrátit do dob světlejších zítřků, budování zářné budoucnosti a bratrského dohledu soudruha Stalina. Vítejte v totalitním Rusku. Vítejte v zemi, kde nesmí existovat kriminalita. V zemi, kde byla podobná zvěrstva, jako je vražda, vymýcena a dochází tak pouze k politováníhodným nehodám. A pokud by už k něčemu takovému přeci jen došlo, je to jistě dílo duševně nemocného člověka nebo se jedná o záškodnickou akci kapitalistických mocností, které SSSR závidí její poklidný a spokojený funkční aparát.

Lev Děmidov je výkonný a vysoce postavený příslušník státní bezpečnosti, bezhlavě věří státní ideologii a bez zbytečných otázek vykonává své povinnosti, ať už se jedná o zatýkání, pronásledování zrádců vlasti i účast při následných výsleších, jež nezřídka obnáší brutální fyzické násilí.

Není tedy divu, že když dojde k nešťastnému úmrtí malého syna jeho kolegy Fjodora, Lev zarmouceného otce neústupně přesvědčuje, že se jednalo o nehodu, kdy chlapce zachytil projíždějící vlak. Přestože rodina trvá na vraždě a naléhá na Lva, že hoch byl nalezen nahý, ošklivě pořezaný a s hlínou v ústech. O ničem z toho se však oficiální zpráva nezmiňuje a pro Lva se tak jedná o snůšku dohadů žalem zdrcených příbuzných.

Vlivem nenávisti doutnající v dalším vyšetřovateli Vasiliji, se však souhrou několika skutečností Lev ocitá na druhé straně barikády. Spolu s manželkou je vyhoštěn do vzdáleného městečka Vualsk a degradován na obyčejného pochůzkáře u místní milice. Z obávaného a mocného muže se tak stává pucflek na nejnižším služebním žebříčku. Jenže podivná úmrtí malých dětí ho neopustí ani zde. Lvova ideologická zaslepenost se vytrácí, víra ve stát vzala za své. Poslední možnost, jak znovu získat svou hrdost, je tak najít a dopadnout vraha. Jak to ovšem udělat, když nemáte žádný vliv a vraždy přece neexistují?

Dítě číslo 44 není jen thrillerem s detektivní zápletkou. Máte tu samozřejmě značně surového vraha, hromadu mrtvol, vyřezané žaludky a vyšetřovatele bojujícího proti nepřízni osudu, počasí i státnímu aparátu, ovšem kromě toho se dozvíte spoustu a spoustu věcí o způsobech vyšetřování v tehdejším Sovětském svazu.

Tahle kniha vám ukáže, jak se žilo v neustálém strachu před udáním. Sňatky se uzavíraly tak, aby byly výhodné a zaručovaly vyšší šanci pro přežití, soused nevěřil sousedovi, manžel manželce, rodiče dětem. Smrt člověka byla nepodstatná v porovnání s dokonalým státem. Když se kácí les, létají třísky a pro skvělou budoucnost je nutné něco obětovat. O vše jste mohli přijít během chvíle. Jeden den jste vykopávali dveře a zatýkali, druhý den jste byli ti, které ve čtyři hodiny ráno tahají nemilosrdně z postele a odváží na výslech do Lubjanky. Na jedné straně vraždy prakticky neexistují, na straně druhé jsou společností tolerovány monstrózní popravy a masové deportace do gulagů. Vlastně musí být tolerovány, pokud ten zbytek chce přežít.

Tom Rob Smith vytvořil strhující příběh inspirovaný skutečnými událostmi, aniž by přitom cokoli z toho působilo křečovitě nebo zbytečně vykonstruovaně. Něco málo bych sice mohla vytknout samotnému závěru, toho patosu už mi tam přišlo zbytečně moc, což působilo trošku násilně vzhledem k celkově chladné atmosféře zbývající části knihy. Proto na celkovém hodnocení trošku ubírám.

Povinná četba pro všechny, kteří tvrdí, že „ten komunismus přece zase tak špatnej nebyl“ i pro ty, co si myslí, že vraždy v tak velkém měřítku v tehdejším Rusku neexistovaly.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---