"Víš, jak lidi říkají, že opakem lásky je nenávist? .. Není to pravda. Opakem lásky je lhostejnost."

recenze

Říkej tomu, jak chceš (2021) 3 z 5 / insta.kniha
Říkej tomu, jak chceš

Vklouznutí do příběhu bylo jako vždy u knih Brigid K. velmi příjemné a lehké. Toto byla již pátá autorčina kniha a jestli budou vycházet i další, tak mohu zaručeně říct, že ne poslední. Od autorky jsem jako první četla "Dopisy ztraceným", jak já se do jejího stylu zamilovala.
Oba protagonisté se musí potýkat se svými problémy, oběma se jejich spolužáci vyhýbají. To znovu ukazuje, jak zlí děti / mládež ve skutečnosti mohou být.
Postavy mi hned od začátku přirostly k srdci. Od první stránky bylo celkem jasné, že tyto postavy si toho už hodně prožily a v průběhu knihy si určitě ještě budou muset projít více. Leč se jednalo o smýšlené postavy, vše jsem s nimi prožívala. Musím i vyzdvihnout, že pozorování při sbližování Roba a Maeg bylo moc pěkné a jejich "dostaveníčka" jsem si naplno užívala. Rob byl chvíli jedním velkým otazníkem. On, jako školní STAR se najednou ocitl na "druhé straně". Pak je tu chyba jeho otce a on se cítí, že musí dávat věci do pořádku. Bohužel ne všechny činy jsou správné..

"Když člověk všechno ztratí, občas nevidí nic špatného na tom, vzít si trochu zpátky."
Později jsem si ho oblíbila, protože se ukázalo, že je to člověk se srdcem na pravém místě a nemá jen nálepku a "povolání synátor".
"Pokud něco chceš, musíš umět hodit za hlavu všechno, co tě drží zpátky".

Maegan na druhou stranu měla jiné starosti, které nebyli jen její, ale jejího blízkého člověka. Ono ani srovnávání s vlastní sestrou není nikdy dobré a je jedno s kým vás, nebo sebe srovnáváte. Kvůli tomu tlaku udělala něco, čeho pak ihned litovala, ale už dostala nálepku, která se s ní táhla ..
Musím ji ale pochválit za to, jak se postavila, když bránila svého blízkého člověka.

Styl psaní obecně, prostě chytne, Brigid Kemmerer to zvládá znovu a znovu. (Knihu jsem měla za dva dny přečtenou, žádná novinka. Ona to hold umí). Věřím, že i starší čtenáři, si přijdou na své. Leč se jedná o školní prostředí, tak témata v knize jsou těžká, ale opravdu dobře zpracovaná.

Na konci se ledacos objasnilo a ne jedna postava byla tímto "odhalením" zaskočena, ale i přesto mi tam něco chybělo. Možná, že to bylo na mě až moc rychle zakončené a kdyby se autorka více rozepsala, nechala větší prostor samotnému závěru, dopadlo by to trošičku jinak.

Autorka umí člověka emotivně vtáhnout a nepustit po celou dobu čtení. Oklepete se z jedné části a v další kapitole na vás čeká ještě větší "nálož".

I když, tato kniha nepřeskočila mou oblíbenou "Na co slova nestačí", tak i přesto jsem si ji užila a už teď netrpělivě čekám a vyhlížím další autorčiny knihy.

Komentáře (0)