Ve znamení touhy

recenze

Do této knihy jsem se pustila ze zvědavosti již před pár lety. Z důvodu toho, že jsem asi ještě nebyla dostatečně vyspělá a připravená číst toto dílo, tak jsem knihu na chvíli odložila. Když jsem se k ní teď vrátila, tak jsem byla velice mile překvapena. Přeci jen, některá klasická díla může číst člověk v každém věku, ale k některým musí dospět. Jsem ráda, že jsem k tomuto dílu dospěla, protože opravdu stálo za to.

Toto dílo může být pro některé čtenáře náročné svou metaforičností. Již název knihy vám může napovědět, že se jedná o metaforu. Když se začteme, tak odhalíme, co všechno autor považoval za stříbrný vítr. Každý ve stříbrném větru může spatřovat něco jiného. U někoho to může být nezkrotná touha, u jiného může jít třeba o nenaplněná přání. V tomto díle jde hlavně o touhu.

Musím říci, že mě velice zaujaly jazykové prostředky, kterými se autor snažil popsat pocity hlavní postavy. Můžeme zde najít spoustu barev, které nám jednotlivé nálady a pocity přibližují. Nebudu se tajit tím, že jsem se v některých situacích v hlavním hrdinovy viděla.

Kniha monitoruje období dětství a dospívání hlavního hrdiny. Hlavně v druhé zmiňované části si můžeme povšimnout silných emocí, které na nás při čtení působí. Můžeme pozorovat smutek, rozčílení, zamilovanost, radost, škodolibost, ale i spousty dalších. Ten, kdo má rád psychologické čtení a nevadí mu klasická literatura, tak si myslím, že s touto knihou nesáhne vedle.

Na díle mě trošku mrzelo, že jsem asi zrovna vzala do ruky špatný výtisk, protože se zde vyskytovala spousta jazykových chyb. Myslím si však, že se nejedná o chyby autora. Chyby však nijak nebránily v tom, abych knihu dočetla.

Komentáře (0)