Novověcí blázni do alchymie

recenze

Zlatodějové (trojkniha 1., 2. a 3. díl) (2015) 5 z 5 / Iwíček
Zlatodějové (trojkniha 1., 2. a 3. díl)

Chcete se prostřednictvím velmi poutavého čtení přesunout v době? Rádi byste se osobně setkali s Rudolfem II.? Toužíte po životě v bohatství? Chcete objevit tajemný recept na kámen mudrců a provést transmutaci neušlechtilého kovu na zlato? Pokud jste na všechny otázky našli jedinou možnou odpověď - ANO, tato kniha je určena právě vám.



Kniha, kterou vám tentokrát chci představit, je od velmi úspěšného českého spisovatele, v jehož dílech se můžeme nejčastěji setkávat se zápletkami, jež se odehrávají v období středověku. Tentokrát však neočekávejte středověk, vydáme se totiž do období raného novověku, a to do doby vlády Rudolfa II. Předem musím říci, že je toto dílo vydařené a přečíst si ho může každý, koho neodradí obsáhlost svazku. Děj je rozdělen do 3 částí - knih. Každá z nich rozvíjí příběh dále a dále až k úplnému rozuzlení zápletky.


Příběh se odehrává na území Evropy. Proč píši Evropy a nenapíši jen na území Prahy? Odpověď hledejte právě v této knížce. Popis míst je věrohodný. Co se týče Prahy, můžete si krásně představit kde se děj právě odehrává.


Postavy jsou historické, autor použil postav, které skutečně v té době žily a nějakým způsobem se zasloužily o chod státu, ale i o různé alchymistické pokusy, astrologická věštění apod. Můžeme se setkat s magistrem Kelleym, doktorem Johnem Dee, Rudolfem II. a dalšími. Jejich popisy a charakteristiky jsou velice barvité a čtivé.


Pokud se zaměřím na jazykovou stránku knihy, opět musím podotknout, že se v knize nachází velká spousta překlepů a v některých případech i pravopisných chyb, které mě trošku mrzely. Zaměřím-li se na vhodnost zvolených lexik, nemohu mít tentokrát žádné výhrady. Jazyk je v knize, dalo by se říci, vybroušený. Občas však kvůli přepisům na své brilantnosti trošku ztrácí.


Tentokrát musím před panem Bauerem smeknout, protože jsem s knihou, jejím dějem, postavami a volbou období velice spokojená. Kniha mě velice mile překvapila. Míra fikčnosti tentokrát nijak výrazně nepřepisovala historii.


Další, co musím vyzdvihnout, je volba obrázku a fontu písma na přebalu knihy. Vše krásně ladí a vybízí čtenáře k tomu, aby si knihu přečetl. Toto však není nijak násilné.


Knihu vřele doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány se zajímavými zápletkami. Nejedná se však o zápletky detektivní.

Komentáře (0)