V moři plném překvapení

recenze

Sůl moře (2016) / LuCyMcLy

Předpokládám, že většina z vás, když se řekne slovo válka, si představí umírající lidi, hladomor, neštěstí, či násilí... A máte pravdu. Válka je nehezká věc, způsobující bolest, ztrátu a smrt.
Ale na každé špatné věci se najde i něco dobré. Třeba na světě existuje člověk, který díky válce, když utíkal před nepřítelem, potkal svojí životní lásku? Bez válek by nenásledovalo spoustu dobrých věcí, které se děly potom, ale nakonec si smrt přichází pro všechny, bohužel pro některé dřív.

"Říká se, že smrt má tisíc dveří, kterými vypustí život, a člověk si vždycky jedny najde. Na každého z nás ty dveře čekají. Vím to a jsem s tím smířený."

Knih o válce existuje spousta. Rozhodně to není téma, které bych běžně v knížkách, které čtu, vídala. Zatím jsem jen tak nahlédla do Romeo, Julie a Tma, nebo jsem četla Zlodějku knih, ale číst knihy s válečnou tématikou je u mě spíš výjimečné.
Tuto knihu jsem jednoho dne potkala v knihkupectví. Koukala tam na mě a uchvacovala svou obálkou. To už byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem si knížku vzala, protože obálka mě okouzlila hned na první pohled. Druhým důvodem byl název. Sůl moře. Neobvyklý a tajemný. To určitě bude souviset s vodou. Pak jsem si přečetla anotaci a bezděky jsem si vzpomněla na Titanik. Láska, nebezpečí a téma, mě podobné Titaniku. To bylo třetí a poslední odůvodnění, proč si knihu vzít.

Knížka je rozdělená do čtyř pohledů čtyř mladých lidí, kteří se ocitají ve válce. Joany, Floriana, Emilie a Alfréda. Všechny spojuje tajemná minulost, vina a tajemství, která si s sebou v skrytu duše nesou. Myslím si, že autorka dokázala skvěle popsat charaktery postav, které se v knize objevují. Přísahám, že jsem se do děje vážně dokázala vcítit a prožívat to všechno společně s nimi. Tím, že jsou kapitoly krátké a pohledy se střídají rychle, vám celý příběh připadá akčnější a neustále se zde něco děje.

Postavy byly vykreslené dobře, nevím, jestli je to mou představivostí, nebo autorčiným talentem, ale i když nebylo popsáno jak Joana, či Emilia vypadají dokázala jsem si je představit bez potíží. Kdybych měla vybrat jednoho člověka, který mi byl nejsympatičtější, byl by to Florian. Pruský mladý kluk s velkým srdcem nesoucí s sebou obrovské tajemství.
Jakmile se všichni čtyři objeví na lodi jménem Wilhelm Gustloff, zanedlouho dostane děj rychlý spád a vy doufáte, že to všechno dopadne dobře a nikdo neumře.

"Tolik lidí potřebovalo mou pomoc. A já nemohla dělat vůbec nic. Mrazivá voda působila jejich srdcím okamžitý a smrtelný stres. Umírali na podchlazení. Místo abych pomáhala, musela jsem se dívat, jak se všude kolem mě odehrává katastrofa.
Vina je lovec.
A já byla její rukojmí."

Když vás kniha donutí se nad něčím zamyslet a začít přemýšlet, je to dobře. A přesně to se mnou Sůl moře udělala. Donutila mě se zamyslet nad tím, jak se lidé chovali, a jak se i chovají dnes. To jen proto, že nějací nadřazení pánové se pohádají o svá území, musí začít válka a umírat miliony nevinných lidí? Ještě teď, když na to pomyslím, mi běhá mráz po zádech a je mi tak akorát zle.

Nebudu tajit, že jsem brečela. Příběh totiž byl smutný. Jak by taky ne, když je o válce, ale zároveň byl i krásný a akční. Celá kniha byla stavěná na katastrofě, která postihla světové dějiny a svým způsobem opravdu připomínala Titanik. Potopení Gustloffa v roce 1945 byla ta největší námořní tragédie, která si vyžádala devět tisíc životů, ale stejně o ní svět moc neví.

"Často přemýšlím, jestli se to někdy změní, nebo jestli je to jen další tajemství pohlcené válkou."

A jak autorka ve své knize sama napsala: Nesmíme dopustit, aby pravda zmizela s těmi, kteří to vše prožili.

Komentáře (1)

Přidat komentář

---