Úryvek z knihy Douglase Murrayho "Podivná smrt Evropy"

recenze

Hněv a hrdost (2011) / Hobo
Úryvek z knihy Douglase Murrayho "Podivná smrt Evropy"
V novém století už byly v Evropě slyšet hlasy dovolávající se práva mluvit otevřeně o stavu svého domova. Snad s největší vášní se ozvala italská novinářka Oriana Fallaciová. Předtím se proslavila rozhovory s diktátory - libyjským plukovníkem Kaddáfím, íránským Šáhem Pahlavím, generálem Jaruzelskim a ajatolláhem Chomejním, které bylo velmi obtížné oslovit. Její střety s brutální mocí a dramatické reportáže z válečných oblastí jako by nabíjely její slova smrtící silou. Na přelomu století ji obrátila proti islámu.
Fallaciová pocházela z antifašistické rodiny, vyrůstala za vlády Mussoliniho a jako mladá dívka se zúčastnila odboje. V košíku přenášela ruční granáty zakryté hlávkami salátu, doručovala opozici i partyzánům zprávy a v letech 1943-1945 se stala spojkou hlavního stanu povstalců v okupované Florencii. Málokdo v Itálii prošel podobnou životní školou a mohl mluvit o fašismu jako ona.
Po letech nekompromisních rozhovorů s diktátory napsala román Inšalláh, k němuž ji inspirovaly zážitky z občanské války v Libanonu. V devadesátých letech se odstěhovala do New Yorku a tam sepisovala paměti. Po muslimském útoku na Spojené státy 11. září 2001 se v ní probudil literární vulkán. Za pouhé dva týdny napsala rozsáhlý esej pro přílohu deníku Corriere della Sera. Byl to proud vášnivých, divokých vět namířených proti útočníkům na světové obchodní středisko a současně zuřivý útok proti západním zaslepencům, kteří nechtějí slyšet o islámské hrozbě, a také proti oslavovatelům zločinu, kteří v muslimských zemích vyšli jásat do ulic. A byla to i tvrdá kritika samotného islámu.
Její esej vyvolal senzaci a Fallaciová pak svou polemiku rozvedla v knížce s názvem Hněv a hrdost, jež se stala okamžitým bestselerem. V samotné Itálii se prodal milion výtisků a další statisíce v překladech hlavně v Evropě. Následovaly nevybíravé útoky a neméně divoké náboženské i ateistické obrany jejího postoje. Žádná jiná publikace na obdobné téma nezapůsobila na čtenáře tolik jako Hněv a hrdost. Do jaké míry bude její kniha aktuální v budoucnu, to poznáme časem na vývoji italské politiky.
Jak Fallaciová sama přiznala, k probuzení Západu si vypůjčila kazatelskou rétoriku slavného Zolova J'accuse (Žaluji) v Dreyfusově aféře. Zaútočila nejen na islámské teroristy, ale především na evropské zbabělce, kterým „chybí koule“, aby se postavili proti muslimskému sektářství a fanatismu.“Ano, jistěže zuřím, ale můj vztek je ledový, průzračný, logický a přísně racionální. ... Můj hněv odmítá nestrannost a shovívavost, nařizuje mi nesmlouvavě odpovědět a plivnout jim do očí.“
S nevídanou zuřivostí napadala italské a západoevropské „sraby“ a všechny, kteří tvrdili, že se islámská civilizace vyrovná evropské. Fallaciová nepopírala selhání a zločiny Západu, ale vášnivě hájila kulturní velikost evropské civilizace: „Obhajuji svou kulturní vlast, obdivuji Danta, Shakespeara, Goetha, Verlaina, Whitmana i Giacoma Leopardiho daleko víc než Omara Chajjáma.“ „Moje pokora před evropským uměním se vyrovná kultu, jakým muslimové obdarují Mekku.“
Opravdové nepříjemnosti si přivodila teprve útokem na reprodukční návyky muslimů v Itálii. Její zaujetí rostoucím počtem muslimských přistěhovalců a jejich vysokou porodností nevzniklo náhodou. Nepodložené nebyly ani její obavy z invaze, vždyť hidžra neboli přesídlení byl deklarovaný zájem mnoha muslimských vůdců, jejichž chlubné výroky ve své knize cituje. Zde jeden příklad za všechny: „Díky vaší demokracii vás obsadíme, díky našemu náboženství vás ovládneme a vaši křižáckou výpravu vám oplatíme.“ Fallaciová došla k závěru, že muslimům nejde jen o duchovní vítězství, ale také o zábor území. „Podívejte se, jak se množí, zatímco naši italští idioti mají celá desetiletí nejnižší porodnost v Evropě.“
Muslimové v Itálii a ve Francii ji v roce 2002 žalovali za urážku náboženství. Podobných pokusů obvinit známé osobnosti se v té době objevilo víc. Herečka Brigitte Bardotová, aktivistka hájící práva zvířat, byla souzena za své útoky na rituální porážku halál. Trestně byl stíhán francouzský spisovatel Michel Houellebecq, protože v rozhovoru s jedním novinářem řekl, že považuje islám za nejpitomější náboženství světa a korán za naprostý literární paskvil.
Fallaciová nebyla ve své rodné zemi ohrožena jen soudním řízením, ale po vydání Hněvu a hrdosti musela být během své návštěvy Itálie pod nepřetržitou ochranou policie. Popudilo ji to natolik, že její druhá kazatelská kniha Síla rozumu byla ještě ostřejší. Nicméně i její rozčilená argumentace měla váhu jak historických, tak současných důkazů. Na obranu teze, že muslimové hodlají Evropany vysokou porodností převálcovat, citovala prohlášení alžírského prezidenta Houariho Boumédiěnea na všeobecném shromáždění OSN v roce 1974: „Jednoho dne miliony lidí opustí jižní polokouli a proniknou na sever. Nikoli jako přátelé, nýbrž jako dobyvatelé, a ovládnou Evropu přívalem svých dětí. Dělohy našich žen nám zajistí vítězství.“ I ve své třetí knize argumentovala spisovatelka obdobně.
Halasné křídlo italské levice ji nenávidělo, miliony Italů ale Fallaciovou obdivovaly. Kardinál Joseph Ratzinger ji po svém zvolení papežem v roce 2005 pozval na soukromý rozhovor do svého letního sídla za podmínky, že nic nezveřejní. O rok později Fallaciová podlehla rakovině, se kterou léta zápasila. Tak unikla soudnímu řízení. Všeobecná zběsilost kolem italské Kassandry utichla, ale příští dramatické události rychle vdechly jejím knihám nový život.
Krátce po smrti Fallaciové se sám papež ocitl v konfliktu, jaké ona popisovala. Kdepak, Benedikt XVI. nepronesl tirádu na hříchy islámu ve stylu Falacciové, jen v přednášce o víře a rozumu na řezenské univerzitě ocitoval jedinou větu byzantského císaře Manuela II. Palaiologose: „Ukažte mi, co nového přinesl světu Mohamed - kázal jen zlo a nelidskost, víru nařídil šířit mečem.“ Navzdory tomu, že papež zdůraznil, že jde o citát, byl nařčen z urážky islámu, a v muslimském světě opět propukly nepokoje. V Somálsku byla zavražděna pětašedesátiletá italská řeholnice. Několik měsíců před tím se na protest proti ateistickým dánským karikaturám Mohameda konaly bouřlivé pouliční demonstrace, nyní se terčem útoků stala hlava katolické církve. Ale ani skutečnost, že jedni i druzí jsou napadáni stejnou mocí, nebyla pro Evropany dostatečným varováním.

Komentáře (0)

kniha Hněv a hrdost recenze