Upíři zase trochu jinak

recenze

Říše upíra (2022) / Knihomolka97
Upíři zase trochu jinak
Že Jay umí psát, už jsem věděla, protože jsem četla první díl Nikdynoc. Tohle ovšem překonalo všechno.

Gabriel de León - líbí se mi jeho celé jméno - hrdina, o kterém chcete číst. I když on slovo hrdina bytostně nesnáší, takže jako bych nic neřekla. Napůl monstrum a napůl člověk. Od první věty jsem věděla, že ho budu milovat. A taky že jo... i když se někdy umí chovat jako parchant.

Příběh vypráví vlastně sám Gabriel, když je uvězněn a vyslýchán jistým upírem ve vězení. Máme tu tyto časové linky - přítomnost (vězení), minulost (dospívání Gabriela a jeho výcvik v klášteře) a další část minulosti (dospělý Gabriel a jeho další dobrodružství). Nechci nic víc prozrazovat.

Kniha je opravdu nabitá akcí, neustále se něco děje, nebyl moment, kdy bych se nudila. I přes to, že autor vše popisuje do sebemenšího detailu. Není to čtení pro každého, protože o krev, nechutné, násilné, napínavé scény a vulgarismy.. ehm hodně vulgarismů není nouze. Autor má specifický smysl pro humor, kniha je drsná a zároveň vtipná. Někdy jsem se přistihla, že se uchechtávám u částí, kde bych asi neměla třeba jen proto, že tam byla nějaká zvláštní nadávka.
Hltala jsem stránku za stránkou a měla přečteno za dva dny.

Pár věcí předvídatelných bylo, ale autor dokázal překvapit hned několika zvraty, které mě překvapily a někdy až šokovaly. Bohužel jedna věc, co jsem v průběhu začala tušit, se mi potvrdila a jen tak tak jsem udržela slzy. Vtipné momenty střídaly ty smutné.

Romantická linka a žhavé scény ve velmi přiměřené míře též nechyběly. Astrid byla fakt číslo!

Celý fantasy svět, prostředí, postavy jsou perfektně vymyšleny i popsány, záporné postavy budete opravdu nenávidět.
Vše je vyšperkováno nádhernými ilustracemi.

Doufám, že se brzo dočkám dalšího dílu. I těch skoro 800 stran je málo!

Komentáře (0)

kniha Říše upíra recenze