Unikátní pohled na chod státní mašinérie – je demokracie pouhou fasádou pro odvedení pozornosti od skutečných držitelů moci?

Faust umírá dvakrát
Tématicky by se tato novela dala nejspíše označit za tzv. thriller, a kdybych chtěl být přesnější a určitější, pak bych přidal adjektiva politicko-psychologický. I tak ovšem zůstává nemálo zvláštností, jimiž se Rážova kniha zásadně odlišuje od ostatních děl thrillerového literárního žánru a činí ji svým způsobem unikátem. Velký úspěch a ohlas, který vyvolala především v zahraničí, svědčí o tom, že autorův záměr promítnout do svého fantaskního příběhu hlubší a vlastně všeobecně platné sdělení, se neminul účinkem. Jakkoli je totiž čtenář na stránkách knihy především vtahován do napínavého a neobyčejně krkolomného děje, na konci si s překvapením uvědomí, že Rážův kafkovský příběh obsahuje nepřehlédnutelná politicko-společenská mementa, pro která jej můžeme vnímat i jako sociologickou studii par excellence.
Starého, osaměle žijícího muže, podle všeho penzionovaného generála, navštíví jednoho dne novinář, který s ním zapřede rozhovor o jistém politikovi, který před mnoha lety v jedné jihoamerické zemi získal svými revolučními názory obrovskou popularitu mezi obyvatelstvem. Předpokládalo se, že v prezidentských volbách s přehledem zvítězí a zavede v zemi pozemkové a jiné reformy, a to navzdory těm, kdo se jim ze všech sil brání. Na tohoto zbožňovaného vůdce lidových mas, nazývaného familiérně bratr Juanito, byl však spáchán bombový atentát, kterému podlehl, takže naděje obyčejných lidí na snesitelnější život se nenaplnily.
Novinář by rád napsal životopis tohoto pozoruhodného lidového vůdce, o němž si sice již zjistil řadu informací, zároveň mu však zůstává mnohé, zvláště z jeho mládí a začátku politické kariéry, stále utajeno. Dozvěděl se, že právě jeho spolubesedník by mu o tomto výjimečném muži mohl poskytnout řadu cenných zpráv.
Dialog obou mužů však nabírá nečekaný obrat poté, co se ukáže, že novinář zná jedno starcovo přísně střežené tajemství, jež z jejich dalšího rozhovoru činí napjatý a mnohdy nepřátelský duel, plný vzájemného obviňování a výhrůžek, při němž jsou jako by mimochodem nastolovány otázky nejen politického, ale mnohdy přímo filosofického rázu.
Může jedinec, mající ty nejlepší úmysly a pro svou oblíbenost předurčený k úspěšné politické dráze, uspět bez toho, aby dělal kompromisy se svým svědomím? Není tomu nakonec tak, že situaci ve státě včetně každodenního života jeho obyvatel ovládají lidé v pozadí, kterým politikové – ať vědomě či nevědomě – dělají pouhou mediální stafáž? A jak se má zachovat ten, kdo celou tuto špinavou hru na demokracii prohlédne? Mohou revoluce něco zásadního změnit, nebo při každé z nich se nakonec dostanou k moci darebáci, maskující se líbivými hesly a vzletnými frázemi, kterými oklamou občany a zmocní se vlády?
Rážova kniha je charakteristická dle mého názoru především tím, že spíše než na hledání odpovědí se zaměřuje na kladení kruciálních otázek po individuální odpovědnosti jedince v situaci všeobecného společenského zmatku a rozkolísání tradičních hodnot. Způsob, jakým jsou tyto otázky stavěny, však současně naznačuje adekvátní odpovědi. Vyznění knihy působí pesimisticky, zdá se, že neexistuje reálná šance na společenský konsenzus mezi vládnoucími a ovládanými, spíše dochází k pravému opaku, totiž ke stále silnějšímu a sofistikovanějšímu utužováni státní moci.
Domnívám se, že kniha Faust umírá dvakrát nepřímo reaguje i na to, co se v poslední době děje v Evropské unii. Je tzv. sjednocená Evropa zárukou svobody a bezpečí svých občanů, nebo spíše předstupněm ke kontinentální totalitě?

autor: JanH · 03.06.2016 v 12:55 · přečteno 80x

Komentáře (0)