Temné časy - výborné časy

„Dobrá zpráva pro všechny
fanoušky kvalitní fantastiky je tu - 
všem dobře známý publicista Martin Fajkus se po šesti letech vrací opět
v roli editora (Legie nesmrtelných, Fantom Print, 2006)“ – takto oprávněně
se opěvuje další sbírka sestavená Martinem Fajkusem (*1970), který je jedním
z nejznámějších aktivistů na poli fantastiky v české kotlině. Pokud
zrovna nerozšiřuje svůj rod, doslova hltá vše, co jen trochu zavání
fantastikou, zná snad každého autora, který umí své řemeslo, a ty které nezná,
jsou jen mizerní pisálkové, o kterých je zbytečné se bavit.                                                           

Jak už směřuje podnázev knihy –
antologie temné fantastiky – nebude se jednat o heroickou fantasy, ve které
kladní herojové budou pro blaho říší, panen a dětí v bolestech bojovat
za lásku a pravdu. Ani žádné happyendy zde nečekejte. Jsou to temné příběhy, ve
kterých vládne zlo a chamtivost, brutalita a ještě větší brutalita, tečou
potoky krve a poctivá a rychlá smrt je někdy to nejlepší, co hrdinu potká. Toto
byl původní záměr velké „Felčara“, kterému ale autoři dali trochu jiný směr. Už
od prvních stránek je čtenáři jasné, že temná fantastika je krutá a brutální,
ale ještě lepší je, když se okoření notnou dávkou černého, hřbitovního humoru.
A většinou se sice budete spolu s hrdiny doslova brodit potoky krve, ale u
mnohých povídek našich fantasy velikánů to bude i množstvím jiných tělních
tekutin, které vznikají při … dospěláckých hrátkách. Skutečně jsem zvědavý, co
si editor přesně představuje pod termínem antologie erotické fantasy, kterou
plánuje za pár let, až mu chlebodárce Fantom Print přišoupne „v krabici“
pár set tisíc na další knížku. V konzervativnějších krajích by totiž už tato
antologie nesla nálepku „mládeži nepřístupné“. Je podivující, co všechno
někteří autoři považují za nedílnou součást temné fantasy. Dost překvapují
například hoši z cejchu knihovnického Míla Linc a Petr Schink. Orgie jako
z pera Oscara Wilda. Naopak to asi nepřekvapí u mauglího
z bruntálských hvozdů, spisovatele, trestance a řeznického mistra
Františka Kotlety.                                                                       

V knize na nás čeká tedy
devět povídek různého rozsahu, které pocházejí z tvorby českých (slovenských)
autorů. Výjimkou je Fajkusův (ale nejen jeho) oblíbence William King, skotský
bard, který už ale roky žije v Čechách s českou manželkou. Setkáte se
tak s plejádou českých fantasy stars, jako Schink, Linc, Antonín, sestry
Lukačovičovy, Weber, Galeta a Kotleta. A co autor, to samozřejmě jiný styl,
jiný přístup k temné fantasy. Najdete tu povídky jak z klasického
prostředí středověkých říší (King, Galeta, Weber), tak např. japonského
mocnářství od Lucky Lukačovičové, přes steampunkovou představu šlechtických
orgií Schinka, až třeba po urban fantasy ze světa českého pornoprůmyslu od Kotlety.
Je tedy těžké říci, co je nej a co méně. Každá povídka je jiná, jinak chápaná,
jinak psaná. Moje osobní jednička je „Noc na hřbitově“ od Williama Kinga. Vtipná,
temná, výborná i bez sexu. Ale důležitější je pro čtenáře fakt, že ani jedna
z vybraných povídek není tak podprůměrná, že by výrazněji snižovala rating
celé antologie. Možná by se mělo ještě dodat, že stejně vynikající jako samotné
povídky je i předmluva a komentáře samotného editora. Až bych se nebál zeptat:
„Kdy něco napíšeš i ty, velký editore?“