Táto, kup mi... mimino!

recenze

Hlavní postavou knihy V průšvihu je 13letá školačka Lola, která je něčím neobyčejná – je totiž Cerka. Cerkové se sice vyvinuli z lidí, ale místo v panelácích bydlí v bílých kopulích, jí jenom kaši, nesmějí se mýt, pouze se leštit leštičkou a řídí se podle cerkovského dvacatera. Zajímavé, že? Lola se chová úplně stejně jako každá jiná školačka v jejím věku a má samozřejmě svůj vlastní svět, který zase naopak nechápou její rodiče, tudíž se s nimi často hádá o „prázdný pytel“ (a někdy mi nejraději „zdrhla“ do světa lidí…). Zvláště s maminkou má rozdílné názory na módu. Maminčina oblíbená hnědá barva, kterou Lole neustále vnucuje, se jí ani trochu nezamlouvá a o vůních leštiček ani nemluvě. Takže, když má něco spolužačka, Lola to chce mít samozřejmě taky – jednou je to fialová sukénka, jindy zase leštička s růžovým olejem a tentokrát je to opravdová senzace – živé miminko. Ano, čtete dobře! Miminka jsou aktuálním bestsellerem, který prodávají v hypermarketech, takže je jasné, že Lola nesmí za svými vrstevnicemi zaostávat. Je přesvědčená, že když si „nevydupala“ fialový ohoz ani leštičku, mimino už prostě dostane… a taky ho dostala.

Chvíli mi trvalo zvyknout si na to, že se miminka prodávají v obchodě (a ještě navíc s návodem) – představa o tom, že by živý tvoreček měl být něčí hračka nebo něco jako domácí mazlíček mi zpočátku přišla proti srsti – jak by řekli Loliini rodiče – neetické. Ale později jsem si zvykla a svůj názor poopravila. Bylo úsměvné sledovat, jak se Lola o Filípka pokoušela starat a také si uvědomila, že lidské „mláďátko“ není to samé jako každá další hračka, kterou po čase zahodí do kouta. Lola sice ze začátku provedla pár kotrmelců (chudák Filípek!), ale později ho měla upřímně ráda a stal se pro ni novým členem jejich rodiny. Jenže Lola musela chodit do školy a maminka do práce, tudíž – pokud si Filípka chtěli nechat – nezbývalo nic jiného než mu opatřit chůvu. A tak mu ji opatřili…

Hlavní hrdinku jsem si oblíbila. Sice jsem někdy měla chuť jí pořádně vyhubovat, ale jindy jsem jí zase držela palce - hlavně na konci, aby všechno s Filípkem dopadlo dobře. Ostatní spolužáci, se kterými se Lola přátelila, byly přesně takoví jako Lola. Někdy v pohodě, jindy až moc náladoví - zkrátka puberťáci.

V knížce se ale našlo i pár pasáží, bez kterých bych se klidně obešla (SPOILER! rozvod Loliiných rodičů). Přeci jenom je to knížka určená pro mladší skupinu čtenářů a některé věci, by podle mého názoru mohly to nadšení z příběhu trochu ubrat. Konec zůstal velmi otevřený, takže doufám, že se dočkáme pokračování.
Knížka je určená pro čtenáře od 11 do 15 let a díky velkým písmenům, malému formátu a autorčině stylu psaní určitě vhodná právě pro tuto věkovou skupinu. Autorčin styl psaní je nekomplikovaný, bez složitých formulací, tudíž knížce bez problémů mladší čtenáři porozumí. Autorka dala jazyku takový ten typický náctiletý ráz – používala hovorový jazyk, běžné fráze, žertíky, humorné situace a poutavé dialogy, které jsou vlastní dnešní mládeži.
Knížka V průšvihu ale rozhodně průšvih není a díky zajímavému námětu s prvky sci-fi si ji jistě oblíbí nejeden čtenář. Nezbývá mi nic jiného než ji vřele doporučit nejenom náctiletým, ale i dospělým čtenářům, kteří určitě v knížce také najdou zalíbení a odreagování. Nejedna dívka se v příběhu jistě pozná – sem tam nějaké ty problémy s rodiči má přeci každý, o problémech ve škole, vzájemném „kočkování“ se spolužačkami a trablech s první láskou ani nemluvě.

Komentáře (0)