Tak trochu jiné Hunger Games

recenze

Urban Games (2014) 5 z 5

/ sgjoli

Soutěžit o 200 milionů zní jako vskutku lákavá nabídka. Jejímu vábení podlehnou mnozí, ale jen dvacet zájemců se na základě hlasování diváků dostane do Města – do arény, kde musí strávit dvacet dní, plnit různé úkoly a pokud vydrží až do konce, čeká je sladká odměna v podobě obrovské sumy peněz. S optimistickou – možná až naivní – představou mají všichni soutěžící pocit, že dvacet dní uplyne jako voda a nebude to zas tak hrozné. Ale již v úvodu nemilosrdně zjišťují, že pobyt ve Městě nebude rozhodně procházka růžovou zahradou a že slogan „hry, při kterých půjde o život“ je myšlen doslovně. Kolik soutěžících se nakonec dočká konce?

Víte, co se stane, když zkombinujete Hunger Games, Saw, reality show ve stylu BigBrother a bulvární plátek typu Blesk? Dostanete Urban Games! Knihu, která výborně spojuje vše zmíněné. Máme zde skupinu soutěžících, kteří jsou uzavřeni v aréně, bojují zde o život, lidská těla tu jsou brutálně masakrována jako na jezdícím páse a to vše za doprovodu kamer, obrovského zájmu diváků a také tisku, který se detailně zajímá o pikantní informace ze života jednotlivých účastníků soutěže.

Nutno říct, že autor se při psaní s ničím nemazal – píše drsně, syrově, nebrání se ani vulgarismům, ale o to realističtější a působivější vše vyznívá a člověk má pocit, že to k tomu prostě patří. Chápu, že někdo ty vulgarismy prostě nemá rád, na druhou stranu mi to tam skvěle pasovalo, protože když je člověk ve stresu či v nepříjemné situaci (a že se soutěžící ve stresu a dost nepříjemných situacích pohybovali vlastně po celou dobu), jen těžko si představit, že bude člověk mluvit slušně a spisovně.

Je pravda, že ne každému by mohl také sednout ten drsný styl, ale mě to prostě bavilo a celou knihu jsem si opravdu užila. Zároveň však není radno si oblibovat jednotlivé postavy, protože opravdu nemáte jistotu, zda zrovna váš oblíbenec náhodou neumře. (Tento bod mi skoro až připomínal Game of Thrones.)

Možná trochu matoucí může být to, že kniha je psána střídavě v ich-formě a er-formě, ale když si pak člověk zvykne, není to už takový problém. Ale to je asi jediná negativněji laděná poznámka, kterou bych k tomu měla, protože kniha byla fakt úžasná a já byla překvapená, jak dobře se s tím autor popasoval.

Leckomu by se mohlo zdát, že Urban Games je jen obyčejná vykrádačka Hunger Games, ale já s tím nějaký zásadní problém neměla. A přiznejme si to – těch knih podobných HG je v dnešních dnech opravdu mnoho, tak proč by nemohla vyjít i nějaká kniha tady u nás, od českého autora? Nemluvě o tom, že pokud má někdo s napodobováním problém, nemusí to číst...

Urban Games rozhodně není kniha pro slabší povahy a čtenář, který není příliš otrlý a při krvácích se mu dělá slabo, tohle dílo nejspíš neocení. Jste-li však fanouškem survivalů, akčních příběhů a vyvražďovaček, tak rozhodně myslím, že tohle by vás mohlo opravdu bavit.

Za sebe dávám 100 %.