Neznámá pravidla

recenze

Neznámá pravidla (2007) / sgjoli
Neznámá pravidla
Frank Balenger toho má již za sebou mnoho. Poté, co si prošel několika vojenskými misemi a zúčastnil se nebezpečné výpravy do hotelu Paragon, o níž Morrell psal ve svém románu Nebezpečná minulost, Frank rozhodně nestojí o to, aby se znovu zapletl do nějaké nebezpečné, nervy drásající záležitosti. O to horší to pro něj je, když je jeho přítelkyně Amanda, s níž se seznámil v Paragonu, unesena a pod hrozbou smrti je nucena plnit úkoly choré mysli neznámého psychopata. A Frankovým úkolem je Amandu zachránit. Podaří se mu to?

Pokud jste četli Morrellovo dílo Nebezpečná minulost, není pro vás Frank Balenger neznámou postavou. A dalo by se říci, že s krátkým časovým odstupem pokračujeme více méně tam, kde jsme posledně skončili. Rovnou přiznávám, že mi to přijde poněkud přitažené za vlasy, aby se jednomu člověku v životě odehrály dvě podobné události tak rychle po sobě. Působí to poněkud nereálně a člověk tak má jisté pochybnosti o tom, co tím vlastně autor zamýšlel. To je ale naštěstí asi jediná výtka, kterou bych vůči této knize měla. Jinak jsem totiž od knihy dostala přesně to, co jsem od ní očekávala.

Hned zpočátku bych chtěla upozornit, že pokud hledáte hodnotné, intelektuálně náročné dílo, vězte, že tato kniha asi nebude tím pravým pro vás. Pokud vás však láká oddechová, odpočinková kniha s notnou dávkou napětí, budou vás Neznámá pravidla dost možná bavit. O to víc, jste-li příznivcem akčních příběhů o přežití.

Jedná se o svižně napsaný román rozdělený na dvě dějové linie – v jedné z nich skupinka lidí bojuje o holý život, druhá linka se pak zaměřuje na snahu Franka Balengera o záchranu přítelkyně Amandy. Obě linie se pak na konci spojují do vygradovaného závěru, kde autor ke čtenářovu štěstí vysvětluje všechny své myšlenkové pochody. Knihu pak odkládáte s pocitem, že více méně všechny odpovědi, které jste chtěli získat, jste dostali a autor vám nezůstal nic dlužen. Snad až na jednu výjimku, o níž se zmíním hned v následujícím odstavci.

Morrellovi se rozhodně nedá upřít, že se mu opět podařilo vytvořit tajemnou atmosféru, která vás jednak velmi rychle vtáhne do děje, jednak vás dlouho udržuje v jakémsi napětí, které vás nepustí až do samého konce. Co se týká závěru, musím se přiznat, že se mi zdál poněkud useknutý, jako by v něm něco chybělo – jakési vyústění, co se týkalo hlavního pachatele. Jako by si autor snad nechával otevřená zadní vrátka, pokud by se rozhodl napsat snad ještě nějaké pokračování. Ale možná je to jen můj dojem. (A abych pravdu řekla, tak doufám, že autor do této volné série už žádný další díl nechystá – protože aby se Balengerovi zase stalo něco podobného? To si skutečně nedokážu představit. Ne, děkuji.)

Závěrem snad jen jediné. Tato kniha byla v porovnání s Nebezpečnou minulostí o trochu slabší, měla své mouchy (které jsem snad srozumitelně vystihla výše). Jinak jsem ale s knihou spokojená. Byla to zase opět jízda, vhodná na zabavení při dlouhých večerech, když nemáte chuť číst něco náročnějšího a chcete si jen ukrátit čas.

Vyhledáváte-li podobný typ literatury, určitě vám knihu ráda doporučím. Sama pak dávám 80 %.

Komentáře (0)

kniha Neznámá pravidla recenze