Tajemný, romantický, ale realistický příběh

recenze

Příběh vypráví o sedmnáctiletém albínovi Timovi, který přestoupí na prestižní Irvingovu školu aby mohl v klidu bez přitahování pozornosti prožít poslední rok na střední škole. Jenže se zamiluje do hvězdy ročníku Vanessy. Spolu totiž stráví noc v přecpaném letištním hotelu, protože kvůli sněhu nelétají letadla a oni by jinak skončili na sedadle v letištní hale. Pak, když se konečně dostanou do školy, začíná jejich tajemný příběh...

Zároveň se objevuje vyprávění z pohledu Duncana, který Timův příběh o rok později odhaluje pomocí cédéček s jeho příběhem. Zároveň se však odvíjí i Duncanův vlastní příběh.
Elizabeth LaBan vytvořila krásný příběh plný tajemna a (nejen) zakázané lásky, ve kterém čtenáře, stejně jako hlavní hrdiny, trápí mnoho otázek. Opravdu se mi líbilo, že jsem při čtení oproti postavám nevěděla nic napřed a mohla jsem všechny záhady objevovat s nimi.

Před čím ale opravdu smekám je realističnost příběhu. Když jsem si knihu kupovala, bála jsem se, že to bude hloupý románek s nějakou tou zápletkou, kde všechno skončí polibkem a nějakým malým, ale sympatickým překvapením. Naštěstí tomu tak nebylo a v knize jsem nenašla dokonce ani jedno klišé. A musím uznat, že tento příběh je zakončen opravdu velkolepým gestem. Esej o tragédii obsahuje hluboké myšlenky, které jsem v takovéto knize opravdu nečekala.

Přece jen jsem u knihy našla i nějaký ten zápor. Vím, že je složité psát knihu, ve které se prolínají dva příběhy z různých časových rovin. Autorka si však zvolila ještě těžší způsob: příběh Tima je psán v ich-formě jako vyprávění s cédéček pro Duncana, ale Duncanův příběh je ztvárněný v er-formě. Proto se mi při čtení občas stalo, že jsem se zamotala a nevěděla, kdo vlastně vypráví. Pak jsem se ale naštěstí zase našla...

Dalším překvapením pro mě byly postavy. Všichni, ať už představovali kladnou či zápornou postavu, měli svůj přesně a jasně vymezený charakter a příběh. Nechovali se nijak specificky, ale vše bylo skvěle promyšlené, stejně jako děj knihy.

Chtěla bych chodit do Irvingovy školy. Mít koblihové snídaně, dodržovat pravidla pana Simona, vymýšlet hru. Na druhou stranu je pravda, že tam vládla opravdu přísná hierarchie a ti, kdo byli ve společnosti neoblíbení, se asi neměli úplně nejlépe. Ano, mluvím o té škole, jako kdyby doopravdy existovala. Protože je to úchvatné místo, skvělé prostředí, které mi opravdu přirostlo k srdci a skvěle podtrhlo příběh a postavy.

Na závěr je ještě třeba zmínit úžasnou obálku od nakladatelství Host, která mě vlastně donutila si knížku koupit. Když jsem ji uviděla v knihkupectví, zkrátka jsem ji tam nemohla nechat. I když to znamenalo, že utratím další peníze, obálka Eseje o tragédii mě skutečně dostala.

Celkově se mi kniha moc líbila a splnila moje očekávání. Přesto jsem se v ní občas zamotala či ztratila anebo četla velmi pomalu. Nakonec jsem se rozhodla pro toto hodnocení:
Kniha: 4,5/5
Obálka: 5/5

Komentáře (0)