Jednoduchá naivita a naivní jednoduchost | První láska

recenze

Alexandra "Axi" Moore je typická "hodná holka": pilně studuje, vyhýbá se přílišné pozornosti a nikomu si nestěžuje, jaký na ni život vyvíjí tlak a jak by od všeho nejraději utekla. Tohle všechno může říct jedině svému nejlepšímu kamarádovi Robinsonovi, kterého tajně miluje, a kterého pozve na neplánovaný road trip přes celou zemi. Pro Axi je to splněný sen, než se dobrodružství změní v nekontrolovatelný úlet a tragédie se jim začne lepit na paty. Jak se dá vlastně utéct před sebou sama?

Do téhle knížky jsem se opět pustila naprosto naslepo. Viděla jsem ji všude kolem sebe, měla krásnou obálku a vydalo ji CooBoo. A to stačilo k tomu, abych si knížku pořídila domů. Obecně totiž nerada čtu anotace, protože pak znám byť jen začátek příběhu... A miluji ten pocit, když si naslepo přečtu knížku, která pak dostane zasloužených pět hvězdiček. To, že jsem se tak skvěle trefila, mi vždycky udělá obrovskou radost. Jenže to bohužel nebyl případ První lásky...

Abychom si to vyjasnili, tohle není v žádném případě špatná kniha - jenom špatné zpracování dobrého nápadu. Idea příběhu sama o sobě ke naprosto skvělá a do jisté míry i originální a nová. Sice vám kniha může připomínat jeden velice známý a uslzený příběh, ale napsat v dnešní době něco stoprocentně originálního dá vážně zabrat. To bych ještě dokázala prominout, jenže autorům se zkrátka nepovedlo čtenářům tuhle myšlenku správně podat.

Na příběhu se sice nedá poznat, které části psala Emily Raymond a které James Patterson (což považuji za plus, protože příběh se tím krásně sjednocuje), ale styl psaní sám o sobě mě skutečně nenadchl. Zdálo se mi, že kniha působí hrozně naivně - hlavním hrdinům už přece jenom není třináct, že - a často mě štvala její jednoduchost. Tím nemyslím, že by kniha byla pro mladší čtenáře, o tom skutečně pochybuji, ale všechno bylo zkrátka příliš jednoduché. Jednoduché věty, jednoduché situace a jednoduché problémy s jednoduchými řešeními...

Autoři se sice snažili do knihy svým stylem psaní vložit i jakousi hloubku, ale ta měla naprosto opačný vliv. Místo abych přemýšlela nad filozofickými otázkami, které se v textu občas mihly, se mi příběh zdál ještě naivnější. A musím říct, že občasné chyby a nedorozumění tomu také zrovna nepomáhaly - kdo by si na road trip bral rtěnku a šaty z Forever 21 místo pohorek? (Mimochodem: reklama???) Zkrátka a dobře, autorům se mě ohromit nepovedlo.

A jako by to nemohlo být horší, v obou hlavních hrdinech se odráží naivita příběhu ještě třikrát výrazněji, a to zvlášť u Axi. Naivnější a jednodušší hlavní hrdinku jsem už dlouho nepotkala a upřímně řečeno doufám, že ani nepotkám. A Robinson mě štval už jenom svým jménem, protože knihu od Daniela Defoea nemám ráda samu o sobě... (I když uznávám, že to není chyba První lásky.)

Tohle bylo zklamání na celé čáře. První láska patří mezi nejnaivnější a nejjednodušší knihy, které jsem za poslední dobu četla a nespravil to ani road trip, které normálně miluji. Autoři se snažili o hloubku a docílili jen další naivity. Stejně tak se nepovedli hlavní hrdinové. Jak teď skončit? Asi přiznáním: I když tuhle knihu nehodnotím dobře a znova už si ji nepřečtu, dva dny, které jsem s ní strávila, jsem si užila i tak.

Celkové hodnocení: 2/5

Komentáře (0)