Švédsko, nepovedená svatba a překvapení o 50 let později

recenze

Berit a Gunnar, oba ze sklářské rodiny, oslavují svatbu, během které proběhne u nás známá tradice - únos nevěsty. Nevěstu unese její adoptivní bratr Herbert na malý ostrůvek, kam běžně cesta na člunu trvá 5 minut. Počasí se náhle změní a přesun na ostrov trvá Gunnarovi 45 minut. Vyčerpaný vystoupí z loďky a jaké je pro něj překvapení, když na ostrově nikoho nenajde.

O 50 let později se Gunnar účastní vernisáže k výstavě oslavující 250ti leté výročí jeho společnosti ve švédském sklářském muzeu, kde má být odhalena Sněhurka - postava ze skla, která kdysi byla vyrobena v Gunnarově sklářské továrně. Slavnostní okamžik nastal, ale Gunnar s hrůzou zjišťuje, že místo Sněhurky leží na podstavci tělo jeho nezvěstné ženy Berit. Lidé z vernisáže jsou posláni do jiné části muzea a přijíždí vyšetrovatelky Ingrid Nyströmová a Stina Forssová, obě velmi úspěšně policistky. Rozjíždí se tak vyšetřování, během kterého vyplyne spoustu otázek - proč je zmizení Berit a Herberta ohlášeno na policii až za týden? Je pravda, že ti dva spolu něco měli? Jedná se tedy o vraždu? Nebo prostě jen Berit s Herbertem utekli? A jak se po tolika letech mohlo objevit tělo Berit zrovna ve sklářském muzeu a navíc při této události? Mohlo dojít k výměně Sněhurky za tělo Berit během převozu do muzea? Má to být jen hloupý vtip? Nebo pomsta?

Na vyšetřování se podílí pětičlenný tým, každý člen má jiný úkol a vyšetřování se tak stává dost rozsáhlým. Denně se schází na poradě, kde probírají získané informace a tím dochází k zopakování nejdůležitějších informací - nemůže se tedy stát, že byste ztratili přehled vzhledem k rozsahu vyšetřování. Průběh vyšetřování je proložený Beritinými deníkovými záznamy – zjistíte tak, jaký byl její vztah s Gunnarem a jaký byl její život ve Stockholmu.

Severské thrillery a krimi mám ráda, jsou pro mě zárukou dobrého čtení a sázkou na jistotu. Stejně tak to platí v tomto případě. Příběh mě chytil hned od začátku a bavil po celou dobu čtení. Trochu jsem měla problém se švédskými jmény, nicméně v porovnání s dějem je to drobnost, která se dá přehlédnout. Líbilo se mi i seznámení s osobním životem vyšetřovatelů, díky kterému líp pochopíte, proč se chovají tak, jak se chovají. Jednoduše řečeno – Sněhurčinu rakev určitě doporučuji!

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství MOBA.

Komentáře (0)