Střípky ticha

recenze

V kraji se množí útoky na amiše, u kterých je známo, že nemají v lásce Englischers. Vedou si svůj život podle své víry a vyznání. Vše vyvrcholí případem, kdy jsou nalezena tři těla utonulých amišů v odpadní jímce na hnůj. Na první pohled to vypadá jako nehoda, než koroner objeví důkaz, že šlo o vraždu. Vyvstává otázka, co se tu na farmě stalo a co bude s dětmi, které najednou zůstali bez rodičů. Případ dostává na starost bývalá amiška a teď náčelnice místní policie Kate. Snaží se případ vyřešit rychle, neboť jí začíná na pozůstalých dětech záležet čím dál více a to by nemělo. Jenže je opravdu všechno tak černobílé, jak se zprvu zdá ?
Páni. To je první slovo, které mě po dočtení a i u samotného čtení napadlo hned několikrát. Takhle dobrou knihu jsem už dlouho nečetla. Knížka zaujala už samotnou anoncí a obálka je jen třešnička na dortu. Jen mi to trochu pokazil fakt, že se jedná už o třetí knihu se seržantkou Kate Burkholderovou. No co, budu muset napsat ježíškovi o ty zbylé díly.
Amišové. Kdo to jsou vlastně amišové a co je na nich tak zvláštní? I to mi kniha poodhalila a já jsem tak vstoupila díky ní na neznámou půdu a obohatila zase o kousek své znalosti. Moje představa o nich je jen z televize a obrázků, jak táhnou tu svou bryčku v jednoduchém oděvu jako ze starých dob a nepoužívají žádné moderní věci. Poctivě pracují a nikomu nic zlého nepřejí. A přeci jen se najdou lidé, kteří je nemají rádi stejně jako třeba černochy a indiány.
To je i hlavní linie celé knihy a je moc zajímavé sledovat celé vyšetřování a útoky, které se stupňují. Člověk už myslí, že ví, kdo za tím stojí a hledá jen příčiny těch nehezkých věcí a najednou zjistí, že vše je jinak. Kniha udržuje v napětí do samého konce a i ten sám o sobě překvapí a hodně, to mi věřte.

Komentáře (0)