Sterilní detektivka

recenze

Když vykopou uprostřed golfového hřiště pod vypuštěným jezerem pro golfisty mrtvolu, není to fajn. Když zjistí, že tam tlí už cca 20 let, je to fajn ještě méně.

Stará oběť, zapomenuté časy a dávné hříchy. Koho to zajímá?

Nikoho. Kauzu rychle uzavřít a pokračovat v aktuálních případech.

Nová mrtvola manželky prominenta je už zajímavější a větší sousto. A nitky překvapivě vedou k události staré právě těch dlouhých 20 let.

Znáte trajekt Estonia? Smutný případ. Potopil se v Baltském moři a nikdo pořádně neví proč. Někdo důvod asi zná. Ale ten ho nepoví. Přídomek švédská národní katastrofa ovšem událost nedostala jen tak...

Většina Švédů se na katastrofu národních rozměrů snaží zapomenout, ale příšera se z ledových hlubin pomalu vynořuje, otřesná a plná bolesti..

Ledové hlubiny mě na první pohled upoutaly zápletkou spojenou s Estonií. Katastrofa trajektu je i po letech stále hrozivá, ale na rovinu, proti podobným událostem zastrčená v pozadí.

Autoři využili potenciálu události v plné síle, to samé se bohužel nedá říct i o dalších částech děje.

Klíčová postava knihy, trpící formou autismu, je zasunuta nepříjemně do pozadí a pokud by autismus neměla, příběh by plynul dále stejně.

Některé vztahy a dialogy vedou odnikud nikam, započaty a dokončeny byly zřejmě v jiných knihách série. V jiných knihách se tak zřejmě skrývá i pointa činů a interakcí postav.

V knize je dost nevyužitého potenciálu a nakousnutých krajíců odložených bokem. S některými by se dalo ještě pracovat, ale už i tak objemný svazek by zřejmě překročil únosný počet stran.

Příběh je seversky švédský, city a patos v něm nehledejte, spíše kovově chirurgicky chladnou přímost. Někomu to vadí. Já to mám tak ráda.

Kniha i příběh jsou příjemně modré a dalším knihám série se nebudu bránit. Třeba v nich, mimo jiné, najdu i ty ztracené pointy.

Komentáře (0)