Stephen King zaparkoval do detektivky

recenze

Pan Mercedes (2014) / petaSk (491 views)
Stephen King zaparkoval do detektivky
Pan Mercedes je detektivka. Pan Mercedes si to žene dopředu svěžím tempem. Pan Mercedes už tady byl stokrát a přece ho vidíte poprvé.

Kniha vypráví o maniakovi, který se rozhodl zvěčnit tím, že spáchá masovou vraždu. Správňáci tomu chtějí zabránit. Pak se pár lidem stanou nějaké dobré a špatné věci. A nakonec všechno skončí.

Pan Mercedes je napínavá kniha, protože pan King umí napětí stupňovat a umí si hrát se slovíčky. Jeho kniha vás pohltí, přestože je postavená na spoustě klišé, a to jak všeobecných, tak kingovských.

O příběhu a zápletce tady nemá vůbec smysl mluvit, protože příběh je přímočarý a je to miliontá variace na hon na psychopata, který chce ublížit spoustě lidem, protože všechny nenávidí.

A teď doufám, že nebudu spoilerovat, když se vyjádřím k postavám.

Ne jednou jsem se setkala s pochvalnými vyjádřeními ohledně toho, jak Stephen King zvládá psychologii postav. Bohužel, já o tom nejsem až tak přesvědčená.
Pan Mercedes totiž obsahuje postavy, které se s mírnými úpravami vyskytovaly ve spoustě kingových knih, jen například změnily pohlaví, věk, barvu, sociální zázemí.
Všechna tato vnější charakteristika a vylíčení historie postav je ale k ničemu, protože s tím King nepracuje. Všechno, co vám o postavě řekne, hodí do popelnice, aby z nich zůstali správný chlap a správná ženská se smyslem pro dobrou věc, s pozdvihnutým obočím a pochopením pro některé hloupé a protivné vedlejší postavy a se správným typem humoru. Většinou tedy dostáváme "správnou ženskou", trochu drzou, ale soucitnou s vřelým srdcem, zároveň tvrdohlavou, dostatečně hezkou, aby se zalíbila hlavnímu hrdinovi, kterého ráda popichuje a který ač je na začátku v háji, o chvíli později umí riskovat svůj život, je zamilovaný, a je v něm cosi starosvětského (nehledě na věk), není pohlcen nesváry dnešního světa a nebojí se přiznat, že se mýlil - prostě hrdina bez výrazných špatných vlastností, pokud vůbec nějakých.
Pak tady máme zápornou postavu, která je sbírkou všech klišé o osamělých psychopatech. Všechno, co čekáte od podobného maníka, King vložil do postavy pana Mercedesa, včetně dětství a vztahu k matce.
A nakonec, pomocník hlavního hrdiny je správný kluk od vedle, který se neliší od spousty jiných správných kluků.
Nejzajímavější z celé knihy je Holly, která ač je divná (a právě tím se liší od všech nemastných neslaných postav), samozřejmě ukáže svou nedocenitelnou hodnotu, a je to taky hodná holka.
Pokud pominu Holly, tak kingovy postavy jsou nudné, jenže i to King umí podat tak, že mu to zbaštíte.
Ano, sice tady máme stárnoucího chlápka, který je bývalý opilec a považuje se za ztroskotance, ale když se vloží do případu, je z něj správný chlap se všemi vlastnostmi, které jsem popsala. A je jedno, že King řekne, že se s hrdinou žena rozvedla, protože ji řadil za svou práci a nedělil se s ní o své starosti a nevykládal jí, na čem dělá (vlastně ji úplně ignoroval), protože když si začne s naší "správnou holkou", už po chování, které mu zničilo manželství není ani stopy a on je automaticky pozorným přítelem a parťákem a se svou přítelkyní počítá a zasvěcuje ji do vyšetřování.
A to že naše "správná holka" je rok rozvedená se závislákem na kokainu, který ji mlátil, je taky jedno, protože v celé knize vystupuje jako asertivní žena, která si nenechá nakakat na hlavu a má ten správný smysl pro humor a nezáleží ji na penězích.
Tak mi řekněte, kde je ta skvělá psychologie postav?

A ještě si rýpnu do Kinga ohledně informačních technologií. Sice říká, že některé aspekty konzultoval, ale spousta věcí v knize byla zvláštní. Např.: na obrazovce začne běžet odpočítávání, takže nevypnu počítač, ale vypnu monitor a všechno je v pořádku? Nebo z potrhlé holky se po počítačovém kurzu přes Skype stane IT profesionálka, jíž se na rady ptá kluk IT pologénius, který chce jít na Harvard?

Ale teď konec kydání hnoje na Kinga, přece jenom jsem mu dala čtyři hvězdičky, tak musím odůvodnit proč.
Jedno už jsem zmínila: Pan Mercedes, ač je na jednu stranu tuctová kniha, pořád se jí daří něco, co se nedaří mnoha byť netuctovým a hlubokým knihám - přikurtovat čtenáře do křesla a nutit ho číst do dvou do rána, mnoho hodin v kuse.
Na jednu stranu je to tím, že Pan Mercedes se už tolik nepiplá ve vedlejších zápletkách. Fičí po hlavní. V knize se pořád něco děje, i když se tam neděje nic. King má totiž cit pro detail. Všímá si pohybů, které postavy dělají, a podává to takovým způsobem, že si ani neuvědomíte, že jde o popis. Všímá si zvláštností v místnostech, a umí do příběhu přidat všelijaké barvité vedlejší postavičky, které přidávají chuť tam, kde to archetypální kingovské hlavní postavy nedokážou.

Kingovy knihy jsou zábavné a návykové. Je to jako s brambůrky se zvláštní příchutí. Když jsou na stole, musíte si brát další až do konce. Jsou dobré, ale nezasytí. Zapamatujete si, ale že tyhle si koupíte i příště.

Komentáře (0)

kniha Pan Mercedes recenze