Trocha objektivity by neškodila.

recenze

Na knihu jsem byla zvědavá, jelikož znám stránky Fitness Motivation a četla jsem Co vám výživoví poradci neříkají. Je to už ale nějaký pátek a její obsah si úplně nepamatuji, jen dobrý dojem z ní. Možná je to ale tím, že jsem začala číst více zdrojů, jak českých tak i zahraničních, že jsem z nové knihy Projezte se k novému tělu dost na rozpacích.
Kniha obsahuje užitečné, i když známé rady a zdravou cestu, která bude fungovat u většiny lidí. První část je motivační a obsahuje rady ohledně vůle a návyků. Jsou to informace, které dnes už najdeme nejen ve spoustě motivačních knih. Přečíst si je zde není na škodu, protože hubnutí potřebuje hodně psychických zbraní. Dále kniha zahrnuje popis, proč diety nefungují a jak na správné hubnutí - prostě nesnižovat deficit zásadně.
Dále je zde popis hormonů ovlivňujících metabolismus. Všechno toto je dle mého užitečné. Co mi ovšem chybělo, byla objektivita. Celá kniha mi přišla jako tažení proti bombastickým dietám a low carb (nízkosacharidová strava - kromě low carb nebo extrémního snížení příjmu kalorií se ale o žádné konkrétní dietě autor nezmiňuje).
Chci se tedy zaměřit na očerňované low carb (které může a nemusí vyhovovat). Autor nezmínil, co je pro něj low carb. Low carbisty nazývá fanatiky (extrémními označeními se kniha hemží). Pro mnoho lidí je to ale už příjem např 120g sacharidů denně. V této knize ale nabízí sám autor odrazový příjem kolem 35% sacharidů, kdy si lze příjem sacharidů (a další živiny) snížit, povýšit +- o 10%. Tedy pokud ponížím příjem sacharidů na 25%, pro ženu přijímající kolem 8200 Kj (což je podobný příjem jako autor ukazuje na modelové ženě ve své knize) to znamená oněch 120g sacharidů (tudíž i low carb). Autor vyjmenovává důvody proč jsou low carb nebezpečné: menší reakce na svalový růst, ale už nevysvětluje proč, co stojí za svalovým růstem. Ano je to inzulin v reakci na glukózu - zásobuje svaly glykogenem. Nikdo ale neříká, že low carb = no carb. Sám autor navíc na svých stránkách vysvětluje, že je mýtus se po tréninku krmit jednoduchými sacharidy (pro doplnění glykogenu), protože tělo ho bere z různých zdrojů a glykogen není nikdy zcela vyčerpán. I při příjmu sacharidů cca kolem 100g je ho stále pro doplnění glykogenu dost. Dalším negativem je prý možný nedostatek vlákniny. To se ale opravdu může stát jen při extrémně nízkém příjmu sacharidů (třeba u ketognní diety). Jenže i tehdy lze doplňovat vlákninu doplňky (což by pro někoho, kdo doporučuje jako zdroj bílkovin i proteinový prášek a do knihy zahrnuje recepty s umělými sladidly, neměl být problém). Low carbisti mají naopak velký příjem zeleniny, semen, ořechů – tudíž vlákniny.
Další věcí, která mě dost překvapila byl výčet hormonů, které autor objasňoval, ale ten nejdůležitější, který řídí celý proces hubnutí a nabírání Inzulin vynechal. Nehodil se do krámu? Inzulin se totiž do těla vylučuje za přítomnosti hlavně sacharidů (v menší míře i tuků a bílkovin - hlavně syrovátky). Čím větší nálož sacharidů, tím více inzulinu. A čím více inzulinu, tím horší hubnutí. Inzulin totiž blokuje uvolňování energie z tukových buněk. Zvláště ve spojení s v knížce zmiňovaným leptinem, bych čekala objasnění inzulinu. Ohledně zvýšení stresového hormonu kortizollu při velkém snížení sacharidů má ale autor pravdu, a pokud má někdo enormně stresující povolání, tak by při zkoušení Low carb měl být ohledně svých reakcí pozorný.
Co knihu dále snižuje jsou příklady špatných diet a dietářů. Extrémní případy jsou popisovány jako průměrně se vyskytující. Bombastické výroky, jakože někdo doporučuje "málem sníst malého slona"(což si autor vymyslel jako vtip), a tím je směr špatný, jsou obsaženy v celé knize, zřejmě aby bylo na tomto nesmyslném výroku každému jasné, jak je daný kritizovaný směr špatný.
Sice se v rámci celé knihy upozorňuje na individualitu, a autor dává za příklad, jak některé kmeny prospívají na lovu a sběru (tudíž vlastně paleo), eskymáci na zvířeně a tuku (LCHF - nízkosacharidová vysokotuková strava), a další národy na velkém množství sacharidů (díky vláknině, což ale zmíněno není), a jak se tělo umí přizpůsobit, ale vcelku paleo a low carb smete ze stolu jako nebezpečné směry. Argumentem účinnosti těchto diet udává, že se tělo zbaví vody a ne tuku, a lidé se mylně domnívají, že hubnou (na což ale samotné paleo i low carb upozorňují při najetí na jejich režim - sám autor také potvrzuje, že i na najetí na "jeho" zdravý styl se ztrácí i voda). Dalším argumentem je, že když lidé vyloučí sacharidy (nesmysl - low carb ani paleo je nevylučuji), tak se sníží i celkový příjem, takže hubnou. Už se nezmiňuje, že při snížení sacharidů se většinou navýší příjem jiné makroživiny - bílkoviny (paleo), tuky (LCHF), takže příjem se nesnižuje. Pro autora taky platí rovnice nižší příjem = hubnete, vyšší příjem = přibíráte, což je pro něj hlavním nástrojem. Tato teorie funguje, ale obrovský rozdíl hraje to, za jakých zdrojů je energie přijímána, autor naštěstí zmiňuje aspoň rozdílný termodynamický efekt různých makronutientů. Opomíjí ale podvýživené obézní lidi v různých částech světa (a dietáře), kteří mají velmi malý příjem, ale jsou obézní (to už ale autor nevysvětluje). Důležitost této rovnice je ale už stále více vyvrácena, a dokazuje se, jak velkou roli při hubnutí hraje právě inzulin a volba makroživin. Toto v knize ale zmíněno není.
Knihu bohužel trochu považuji za hysterickou obranu proti stále populárnějšímu a lékaři (zatím hlavně v zahraničí) podporovanému snižovaní sacharidů (i při léčení cukrovky 2. typu a jiných chronických onemocnění) bez toho, aby vlastně vysvětlil teorii a o jak velké snížení jde. Spousta čtenářů se s tímto tvrzením spokojí a pojede podle této knihy. Což jim prospěje, protože kniha nedoporučuje žádné nesmysly. Bohužel ale nepřipouští správnost jiných cest. Jistě, různé výživové směry nejsou pro každého, ani všelékem, v knize jsou ale bez objektivního vysvětlení smeteny ze stolu. Někomu přitom může vyhovovat 300g sacharidů denně, někomu 50g. Především jde ale o udržitelnost stravování a osobní preference.
Kniha určitě může pomoct začátečníkům nebo pro nakopnutí motivace, ale pro uvedení do praxe je třeba dalšího studia, protože kniha žádný postup krom snížení příjmu a teorie nenabízí, což ani zřejmě není její účel. Doporučuji si nastudovat další literaturu a knížku číst velmi kriticky a nezavírat si dveře před jinými možnostmi (na které ale také budeme pohlížet zdravě kriticky), pokud mi tato cesta nebude vyhovovat. Opravdu nic není černobílé, jak sám autor v knize říká. Škoda, že se tím sám neřídí.
Samotná kniha slouží jako motivační příručka shrnující užitečné informace, aniž by šla do hloubky, a nabádající, abyste dostatečně jedli, ale ne zase moc. Nepopírá, že při hubnutí budete mít hlad a doporučuje i přerušované hladovění, což mě přes knižní název docela (příjemně) překvapuje.

Komentáře (0)