Stalo se toho víc

recenze

Jiřina Štěpničková (1996) 5 z 5

/ katy238

Život člověka formuje mnoho událostí od dětství po dospělost. Někdy se ale stane, že ta jedna jediná událost znamená úplně všechno. A zároveň od té doby už pak není nic. Vůbec nic.

V první polovině minulého století se takových osudových chvil stalo mnoho a zkosily mnoho lánů lidských životů. Dvě světové války, nástup komunismu a represe padesátých let. Vykonstruované procesy, zoufalství, pocit, že jedině útěk je cesta. Což nebyl velmi často jen pocit.

Protože jen útěk mohla být cesta k naději, pryč ze země, která se zbláznila, kde pro pár drobných syn udal matku a otec podepsal podporu popravy dcery. Kde soused nechal zatknout souseda pro hezčí výhled z okna. Stačilo jen málo. Aby se zničilo všechno.

V takovéto atmosféře se začala psát část příběhu jedné z velkých hereček minulého století, famózní Jiřiny Štěpničkové, která dokázala na divadelních prknech mnoho. Skromné divadelní počátky vystřídala herecká sláva a Jiřina Štěpničková stoupala stále výše. Pro někoho až moc.

Její osud po válce už nebyl takový, jako předtím, ale potkalo ji štěstí a dalo jí syna Jiřího, dnes velmi známého a výborného herce a dabéra. Jenže totalita a její mentalita Jiřinu Štěpničkovou i její vzletnou duši tlačily stále níže a níže, až se rozhodla k osudovému útěku, tolikrát popisovanému a na který sám Jiří Štěpnička občas zavzpomíná. Jak ho jako malého chlapce maminka vlekla lesem a jak je nakonec chytili a odvlekli zpátky do temnoty. Všechno bylo k ničemu a maminku pak dlouhá léta svobodně neviděl. Režim se o neposlušné uměl postarat. Definitivně.

I tento příběh lze v knížce najít, ale pro zájemce o něj chci upozornit, že v knize zabírá opravdu jen svůj rozsah. Knížka sama je totiž hlavně poctou celému životu Jiřiny Štěpničkové, ne jenom připomenutí tohoto nesmírně smutného příběhu, byť ovlivnil zásadně život jí samotné a výrazně i jejímu synovi. Autor však velmi detailně popisuje herecké počátky Jiřiny Štěpničkové, její působení v divadlech, rozebírá její role a postupuje velmi detailně hereckým životem velmi známé umělkyně. Soustřeďuje se na víc.

Pro milovníka divadla je to velmi hodnotná publikace, láska k tomuto řemeslu je cítit na každé stránce a autor se nebojí ani divadelních rozborů různých her, ve kterých slavná herečka působila. Pokud se tedy hodláte zaměřit jenom na tu jednu její událost, je to zde popsáno dobře, ale nevyčnívá to nad její herecké úspěchy, spíše naopak. Autor se soustřeďuje spíše na tuto produktivní část jejího života.

Což je dobře, nebylo by správné tuto velkou herečku připomínat jen skrze zběsilý útěk lesem, ale důležitá je i její fantastická herecká dráha, komunistům navzdory. Tím se však celkem dost zužuje čtenářský rozptyl útlé knížky. Dlouhé divadelní rozbory, lehce květnatá řeč, krásné fotografie mnoha rolí. Pro milovníky divadla hlavně v meziválečných časech, zlatý důl informací.

My ostatní, tak trochu hyeny po tragických osudech, si přečteme pár stránek v druhé polovině knihy a jdeme dál. Ještě nám v hlavách zazní nádherný hlas jejího syna. A to je asi tak všechno.

Kniha je úžasná, je za ní opravdu mnoho práce i lásky k divadlu a k Jiřině Štěpničkové a rozhodně ji není důvod jakkoliv zavrhovat. Dílko samotné je však trochu bito skrze tu jednu událost, kvůli které paní Štěpničková i dnes tak trochu nad ostatní herečky své doby vyčnívá. Protože se pokusila o něco nemyslitelného a bohužel jí to nevyšlo. Tím se stala nejprve černou a pak tolerovanou ovcí a nakonec ze svého hereckého umu vytěžila mnoho krásného. I to je dobré si připomenout.

Pokud vás však zajímá jen to jedno, běžte jinam. V této knížce je i mnoho krásných vzpomínek mimo ono smutné téma.

Anebo, tím spíše si ji přečtěte. Protože toho dokázala mnohem více a velkou ženou svého jména byla i díky svému talentu, ne jen pohraničníkům. Mělo by se pamatovat i na to.