Sněz bližního svého

recenze

Ohně na planinách (2007) / katy238
Sněz bližního svého
Když se podíváte na literaturu pojednávající o druhé světové válce a to na nejpopulárnější téma mezi nimi, jasně vítězí tématika koncentračních táborů. A na tom není nic špatného. Na to se opravdu nesmí zapomenout.

Ale...

Pokud se podíváme na toto téma z jiné zeměpisné šířky a zašeptáme slovo Japonsko, vybaví se nám také tolik barvitého vyprávění a obrazů plných hrůzy? Nebo jen obraz staropanenské dějepisářky, jak znuděně říká slovo OSA a píchá prstem v lepším případě do mapy, v horším do spolužáka. Ale dokázali by jste si vybavit jedinou knihu, kterou jste o tomto tématu četli? V tomto případě čest panu Hubáčkovi a jemu podobným, kteří na toto téma zabili mnoho stromů a nebylo to nadarmo.

Právě o tomto pojednávají žhavé Ohně na planinách se svým tajemným účelem. Příběh začíná v hlavě jednoho uštvaného japonského vojáka, kterého už z důvodu tuberkulózy odmítá jeho vlastní jednotka živit, nemocnice z důvodu chybějícího jídla léčit a vrátit se nemá kam. Tento začarovaný kruh přetne jedno takové spojenecké bombardování nepřítele, který je přátelsky spojen s někým jiným a ústřední hrdina příběhu a jeho vypravěč v jedné osobě se nazdařbůh vydá někam do pralesa umřít. Nebo přežít, to ještě sám neví. Neplánuje totiž dále než do západu slunce a neví, zda jeho východu se dožije.

Potácí se takto filipínskou divočinou a pralesy s hlavou plnou existenciálních myšlenek a zmaru a rekapituluje svůj život, účel na tomto kusu země a celkově svůj úděl na planetě Zemi. A byť mu nevycházejí právě příznivá čísla, nevzdává to a přežívá jeden den po druhém.

Prožije mnohé prekérie, najde jiné japonské vojáky, přežije útok Američanů a nakonec je odsouzen k pomalé smrti hladem a šílenstvím.

Ale hrůzy nemají konce a náš vypravěč se stane svědkem zločinu jednoho z nejhorších, ale pro zachování života přeživších zjevně nezbytným, a to kanibalismu. Ze zoufalství a před únikem smrti hlady jeho spolubojovníci usilují o svalovinu toho druhého a tím hrůzy války dostoupí svého vrcholu.

Autor v knize neplýtvá emocemi. Naopak. Šetří tolik co japonská armáda jídlem pro vojáky a jeho popisy nitra opuštěného vojáka i jeho okolí, kterým se prodírá, jsou chladné a přesné. Právě tato syrovost dokresluje hrůzy, jaké si musely prožít statisíce lidí.

Válka odehrávající se na druhé straně Země se nás na první pohled nedotýká a srdci je skutečně bližší popis hrůz, které se děly v naší zemičce nebo jejím těsném sousedství, ostrov Leyte a zmar japonských vojáků zde, kterým došlo vše a nakonec i dech, ovšem není o nic menší a také si zaslouží, aby nebyl zapomenut. Věřím, že mezi čtenáři je dost těch, kteří sáhnou i do tohoto tématu, pouze nepatří mezi chlubílky, kteří se s takovou knihou hned prezentují na sociálních sítích, faktem zůstává, že výtisk knihy, kterou jsem za tímto účelem zakoupila zde, byl ve výborném stavu.

Důvod byl prostý. Knihu, byť vydanou roku 1976, nikdo nečetl. Měla totiž chybu ořízky. Dva listy uprostřed nebyly oddělené. Ne po celé délce, jen kousek dlouhý tak 5 milimetrů, ale roztrhla jsem jej až já. Ale něco dosvědčil.

Ohně na planinách je útlá kniha s těžkým poselstvím, jaké si zaslouží být předáváno dále. Válka je hrozná pro každý národ, ať už vítězný či poražený a v každé zeměpisné šířce a na jakýkoliv způsob. Zkuste tedy také, nejen na pokyn čtenářské výzvy, sáhnout po literatuře původem i z dalekých končin a podívejte se na tento konflikt i z jiného úhlu pohledu.

Budete překvapeni. A nemile. Hrůza se totiž ani z takové dálky nejeví o nic menší.

Komentáře (0)

kniha Ohně na planinách recenze