Smrt nosí rudé škorně

recenze

Smrt nosí rudé škorně je prvním z řady historických detektivních románů Pavla Hrdličky odehrávajících se ve středověké Praze a které kromě prostředí, do něhož jsou knihy zasazeny, také spojuje postava podrychtáře Václava od Černého koně. Ten se z pověření svého úřadu vždy ujímá vyšetřování a provází čtenáře pomyslnou exkurzí do dob již dávno zašlých.

Děj této knihy je zasazen do období mezi 13. listopadem a 13. prosincem roku 1396, kdy lidé již nějakou dobu napjatě čekají, jaké následky si ponese neúspěšná bitva krále Zikmunda proti Turkům, kteří postup Zikmundem vedených válečníků zastavili před branami Nikopole a nyní směle postupují dál směrem k Evropě. Podrychtář Václav má ale jiné starosti. Dne 13. listopadu je na Staroměstském náměstí během rušného svatomartinského trhu zavražděn mladý pán Jindřich Bludovský z Ostrohu a to ještě div ne před očima samotného Václava, který v nedalekém stánku prohlížel látky na šaty pro svoji ženu Kateřinu. Aby toho nebylo málo, chvilku po Jindřichově vraždě je mistru Eberlinovi – velkokupci s látkami – ukradena truhla s velkým množstvím peněz. Přestože se obě události odehrály za bílého dne v době, kdy se náměstí lidmi jen hemžilo, zdá se, že najít věrohodné svědky nebude jednoduché. Dokáže Václav nakonec případ rozmotat a najít pachatele?

Silným hnacím motorem knihy je v tomto případě hlavní postava podrychtář Václav od Černého koně, který je jako mnoho dalších postav historicky doloženou osobou - i ve skutečném životě vyšetřoval kriminální činy a soudil jednodušší případy. V románu pak platí za člověka, který má rád pořádek, dokáže být přísný, ale zároveň spravedlivý, lidský, na nic nehledí černobíle – vše se snaží posuzovat z více stran, umí být tolerantní a záměrně neškodit, když může, raději věci vyřeší pouhou domluvou.

Zároveň se mi líbí zpracování historického pozadí a celkově prostředí, které je podle mého na velmi vysoké úrovni. Autor při psaní románu vycházel z řady zdrojů, zejména z děl Václava Vladivoje Tomka a Jana Klápště. Své znalosti pak hojně využil při psaní a v kombinaci se svým vypravěčským uměním vytvořil živý příběh, který čtenáře vtáhne do děje a nepustí ho, dokud nedojde k závěru. Rychlý spád událostí, přirozené rozhovory, kdy každá z postav mluví úměrně svému postavení, humorný nádech a nestrojenost pak z „Rudých škorní“ dělá příjemné oddechové čtení, při němž čtenář fandí hlavní postavě, s napětím čeká, jak to všechno dopadne (v dobré víře, že zloduch bude nakonec stejně potrestán, byť se tomu všemožně brání), s radostí se zasměje humorným scénkám a průpovídkám, které skvěle přidávají na příjemné atmosféře knihy.

Kniha je navíc na samém konci opatřena jednak seznamem přibližujícím čtenáři středověkou měnu a měrové jednotky, a jednak seznamem postav s krátkými popisky, které člověku umožňují se lépe orientovat v jednotlivých historických osobách.

Hrdličkovu prvotinu hodnotím vysoko, a to hlavně za skvostně a realisticky vykreslené prostředí, různorodost jednotlivých postav, děj propracovaný do nejmenších detailů. Živé vyprávění je protknuté jednak informacemi o historickém pozadí, jednak zábavnými hláškami a s vtipem popsanými eskapádami při vyšetřování.

Vzhledem k tomu, že pachatele zná čtenář víceméně velmi brzy, může si při čtení užívat, jak autor mistrně popisuje Václavovy kroky směřující ke zdárnému vyřešení případu. Třešinkou na pomyslném dortu je pak velmi vhodně zvolený název, kdy rudé škorně – jak jste sami již asi pochopili – platí za jednu ze zásadních indicií, která Václavovi dopomůže se dopátrat úkladného zločince. Pokud dáváte přednost čtení, při kterém nemusíte moc dlouho přemýšlet o smyslu předkládaného textu, baví-li vás detektivní zápletky a rádi se touláte ulicemi měst v dobách již dávno zašlých a ještě se u toho pobavíte, mohu vám Hrdličkovy „Rudé škorně“ jedině doporučit.

Rozhodně 100 %.

Komentáře (0)