Slyším duchy a nebo jsem blázen?

recenze

Lenzi slyší hlasy a má vize – vize o náhrobních kamenech, povodních a chlapci s kovově šedýma očima. Zdá se, že jí nikdo nemůže pomoci – dokonce ani její přítel Zak. Pak však potká Aldena, kluka ze svých snů, jenž jí prozradí, že ona je mluvčí – člověk schopný komunikovat s bloudícími dušemi a pomoci jim – a že on byl po celá staletí jejím strážcem. Nyní čeká Lenzi těžké rozhodnutí: Zak, nebo Alden, život, nebo smrt. Jenže čas se krátí. Zlovolná duše chce Lenzi zničit a zabije ji, jestliže se nerozhodne včas…

Tak tahle knížka vás vážně zaujme. Jak to většinou bývá na začátku, i tady byla kniha poněkud nezábavná, pokud vydržíte ještě pár stránek, už se neodtrhnete a celý den budete číst. Na knihu jsem četla spousty pozitivních komentářů, které mě nadchly si knížku přečíst.

Příběh vás pohltí do děje, je tu hodně záhady, řešíme s Lenzi tajemno, záhadu a život který prožila už kdysy. Prožíváme s ní i lásku, kdy neví jak se rozhodnout. Když se ale začínají v knize dít záhadné věci, kdy Lenzi slyší hlasy přátelské ale i hlasy smrtící, čteme dokud nepřijdeme na to, proč zrovna ona je slyší a jak se jich má zbavit?

Kniha je podobná jako seriál Posel ztracených duší. Kniha je zajímavá, upoutá, hned se do ní začtete a rozhodně budete chtít dojít až ke konci příběhu.

Konec příběhu mě zaskočil, tolik věcí na konci jsem nečekala. I konec by mohly prodloužit a ne to utnout. Ale i přes ten utnutý konec je kniha vážně báječná.

Knihu bych chtěla doporučit všem co mají rádi tento žánr knih, kde je láska, duchové a tajemno. Protože jestli máte rádi tento druh knih, rozhodně vás tato kniha nezklame, budete z ní nadšený a dlouho na ni budete vzpomínat jako na skvělou knihu, kterou jste si kdy přečetly.

Komentáře (0)