Skvělá kniha, z níž se nějakou dobu vzpamatováváte

recenze

Nechala jsem si knihu přečíst Vilmou Cibulkovou. Dobrá volba. Jen jsem potom musela dva měsíce číst knihy velice odlehčující, včetně prvorepublikových dívčích románků, abych se z toho nějak dostala.
To, co řada Čechů nechce dodnes slyšet a vidět už od dob, kdy se tyto hrůzy skutečně děly, je tu vykresleno ve čtivé, nenudné a absolutní syrovosti, kdy někdy čtenář marně hledá prostor, kde by nabral zaražený dech. Princip kolektivní viny a davové psychózy, kdy jsou lidé schopni páchat ta nejhorší zvěrstva, tu dostává zcela obludné rozměry a je to o to horší, že se to skutečně dělo.
Vyprávění zasahuje až do dnešní doby, ale hlavní hrdinka je poznamenaná na celý život, stejně jako je poznamenán její vztah s dcerou. Podle toho také kniha končí. Je to smutné, avšak velmi reálné.
Kniha má takovou atmosféru a sílu, že si během čtení lze uvědomit, co to znamená být strnulý hrůzou a bezmocí. A hrůza, již prožívá hlavní hrdinka a další postavy, nemá východiska, ani když minou poválečná léta.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, kniha, z níž si zapamatujete téměř vše - ale podruhé už bych ji nedala!

Komentáře (0)