Simon a jeho podivná lovestory

recenze

Simon si dopisuje s klukem, kterého nezná, ale vlastně zná. Nezná jeho jméno, zná pouze přezdívku "Blue". Chodí s ním na školu, ale neví, kdo to je. Může si akorát tak domýšlet a spojovat vodítka, která mu Blue ve svých e-mailech nechává. Zdá se to jako romantická hra? Ne tak docela. Martin, Simonův spolužák, se po Simonovi přihlásí na počítač a všimne si, že se neodhlásil z e-mailu. Mrkne do mailů a ofotí si konverzaci s Bluem. Tím to všechno začne, vydírání. Martin je zamilovaný do Abby, Simonovy kamarádky, a tak se Simon musí začít snažit.

Simon je sympaťák, opravdu, ale kromě Simona, Bluea, Cala a Martina se mi zdálo, že postavy nebyly nijak zvlášť propracované. Vedlejšími postavy kniha úplně přetékala, ale není to věc, kterou bych vytýkala. Akorát teda ze začátku mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Hodně jsem se v tom na prvních sto stranách ztrácela. Simon totiž není typicky neoblíbeným člověkem, naopak. Je úplně normální, má normální přátele a ve škole mu nedělá problém se s kýmkoli bavit. Akorát tu jsou ty e-maily, které ho z meze normálnosti vystrkují. Tváří se jako cynik, ale není nebo mu to minimálně nikdo nevěří. Je vlastně dost vtipný a zdá se mi, že se na svět dívá s nadhledem.
Kniha je psaná z pohledu Simona a nezažíváme s ním žádná nevšední dobrodružství, zažíváme s ním něco mnohem výjimečnějšího - dospívání. První zkušenosti s alkoholem, první partnerky a partneři, coming out a síla přátelství. Je tam všechno ze všedního života teenagerů.

Martin mě štval. Celou knihu mě příšerně štval a zároveň mi ho bylo hrozně líto. Každý jednou šlápneme vedle, ale on to vážně přehnal. Vyhrožování kvůli holce? Proč za ní prostě nemohl jít a říct jí, že se mu líbí? Achjo. Je to kniha, je to fikce, je to vidět. Nedokáže si žádnou z daných postav reálně představit, ale vlastně mi to ani moc nevadilo. Humor tady rozhodně nechyběl. Simonovy a Blueovy vtípky a narážky mě bavili celou dobu. Neomrzel mě ani jeden. Navíc království z Oreo sušenek? Smažené Oreo sušenky ke snídani? Kdo by to, sakra, odmítl?

Příběh na tom byl líp než postavy. Nenudila jsem se, to se opravdu říct nedá. Dokonce jsem si i příjemně odpočinula, dala jsem si se čtením načas a užívala si to. Moc se mi líbil nápad s mailem a dá se v knize najít i pár dobrých citátů. Přítelkyně s nimi popsala několik A4, já bych s nimi popsala možná tak jednu A5. Asi takto k různorodosti lidí a vkusu. Rovnou vám sem hodím můj oblíbený citát:

"Světlá barva kůže by neměla být automaticky považována za normální o nic víc než heterosexualita. Vlastně by se za normální nemělo považovat nic."

Nejvíc se mi na knize líbily maily. Jsou tam totiž přesně ukázané, i s předmětem zprávy, mailovými adresami a tak podobně. Bavily mě a těšila jsem se na ně. Slabší na tom byly Simonovy chvilky s přáteli, to mě moc nebralo. I když je pravda, že jeho kamarádku Leu jsem měla ráda. Ona byla prostě správný otaku a navíc hezky kreslila. Zdá se mi, že se otaku svět se kromě Papírových měst nikde moc nezmiňoval a tady to bylo příjemné ozvláštnění.

Po dlouhém přemýšlení vám musím říct, že to není kniha pro každého. Není to ani tak gay nebo teen tématikou, ale autorčiným stylem. Prostě to není kniha, kterou by měl každý za dva dny přečtenou. Věřím tomu, že někomu může kniha zabrat klidně i týden a nebude se se Simonem moct vžít. Nebude schopný to pochopit. Nikdy bych knihu neodsuzovala dopředu, ale ani nepřeceňovala. Snažte se odignorovat všechna upozornění na obálce, nezajímejte se o to, kolik získala kniha ocenění, dokud si ji nepřečtete. Nepřeceňujte ji, ať nejste zklamaní. A když už jsem zmínila obálku, tak musím ocenit, že byla převzata z originálu, takže je dokonalá, dokonce i na ten žlutý nápis uprostřed jsem si zvykla.

Poki z archivnik.blogspot.cz

Komentáře (0)