Shoda náhod zasáhla tvrdě

recenze

Rukavičky smrti (2016) / Jack333 (114 views)
Shoda náhod zasáhla tvrdě
Itálie, Anglie a Česko. Nezáleží na tom, kde se něco odehrává, protože česká spisovatelka B. M. Horská dokáže z každičkého místa po celém světě vytěžit prostě to, co se dá a po čem zrovna touží. To se mi na ní prostě líbí!

Pro mě osobně již druhý případ s anglickou inspektorkou Elen Jollyovou, která odjíždí na nutnou dovolenou ke své dceři Oli. Tu jen lehce poznáváme po psychologické stránce, což je velká škoda. V jejích problémech a situacích na italské půdě vidím velký potenciál, který je využit jen z poměrné části. Dokonce protentokrát nenahlédneme ani do problémů hlavní vyšetřující. Někomu by to moc nevadilo, ale mně mírně ano.

Nejvíce jsem si přesto zamiloval první polovinu knihy, kdy se neustále mění prostředí a jednotliví hrdinové nijak na sebe nenavazují, protože jejich osudy se jen mírně proplétají. Škoda jen, že se to pak změní, i když díky tomu, tak trochu nahlédneme i do českých luhů a hájů. Tím všechno ale trochu ztrácí na tempu vyprávění.

Použitý jazyk, včetně toho italského, který dostal i svůj překlad; postavy, jež bychom mohli potkat kolem nás, protože každého přeci neumíme tak snadno prohlédnout; a propracovanost děje, který má spád, jež ke konci ale trochu ztrácí na dechu. To vše má ale znaky světové detektivky, která má hlavní dějovou linii uzavřenou, přesto je zde možnost k určitému pokračování.

*
Za stálého klení se vydal směrem ke strojovně s chladicím zařízením. Náhle se jeho kroky zpomalily. „Do prčic, co to je?“ vykřikl rozrušeně. „To se mi snad…“ Cítil, jak se mu rozbušilo srdce. Nevěřil svým očím. Zaraženě stál na místě a nemohl se pohnout. V místě, kde trubky přiváděly chladicí médium k ledové ploše, uviděl člověka. Přesněji řečeno jen jeho horní polovinu. V hlavě se mu roztočil kolotoč myšlenek. Možná, že někdo ze skladu vynesl starou reklamu – z lepenky vystřižený trup muže – a pohodil ho tady. Ne, spíš je to figurína… Dick si byl jistý, že nic takového ve skladu ani nikde jindy na stadionu neviděl. Proč by to sem někdo nosil? Tento i všechny další nápady se rozplynuly ve chvíli, kdy nakonec k domnělému předmětu došel a sklonil se nad ním.
*


Těšit se na české knihy? Není možná! Dlouho se mi to totiž nestalo, abych začal netrpělivě očekávat něco nového. Tentokrát to ale tak bude. Mám za sebou knihu Brouk a Rukavičky smrti a doufám, že brzy bude zase něco kvalitního k dostání, abych mohl jen a jen chválit. Ne, že by tam nebyla cesta ke zlepšení, ale mně to asi takhle dostačuje. Chci zase Elen a její vyšetřovatelské schopnosti!

Komentáře (0)

kniha Rukavičky smrti recenze