Satan znovu dokázal, že existuje

recenze

Irští leprikóni vůbec nepomáhají a svatý Patrik si snad vzal na dlouhou dobu dovolenou, když dovolil taková zvěrstva. Stíny minulosti ožívají, není snad nikdo, kdo by se z toho poučil a možná je dokázal i napravit?

Inspektor Tom Reynolds nemá jinou možnost než se na pár dní ponořit do života klášterního. Jeho úkolem je vyřešit úmrtí zdejší setry, která skonala jako svatý Petr. Jenže sama si to evidentně neudělala. Ale kdo by si něco takového dovolil u silně věřící ženy? Anebo je to snad zástěrka?

První Reynoldsův případ byl rozehrán opravdu výtečně. Nenašel jsem tam skoro žádná hluchá místa, která by vás tolik zdržovala od velmi dobře vygradovaného konce. I když možná poznáte, kdo za všechno může, nezkazí vám to celkový dojem na dílo od Jo Spaina.

Čím se ale liší od jiných thrillerů a má to cenu vůbec číst? Autorka tentokrát použila reálné skutečnosti, které se odehrály v Magdalénských prádelnách, kam se uchylovaly ženy, jež odepsala sama společnost. K tomu přidala uzavřenou společnost řádu, určitou sebestřednost některých postav, které vás někdy dokážou dost naštvat, a navíc se nebála zakomponovat i sadistickou zkorumpovanost dneška.

Ke konci tak stoprocentně vyvstane jasná otázka: „Opravdu je vrah ten nejhorší ze všech aktérů příběhu?“

*
Vidí mě? Dívám se ven na ně, jak se dívají dovnitř. Lidé mě vidí málokdy. Vidí jen povrch. To, co chci, aby viděli. Normálně fungujícího člověka. Mé povrchní já.
Nevidí mě. Nevidí mou duši a všechnu špatnost uvnitř. Hnilobu. Myšlenky, které mě pohlcují. Pomstu, kterou musím vykonat.
Kdyby mi svět poskytl možnost volby, můj život by vypadal jinak. Tolik toužím po tom někoho milovat. Aby někdo miloval mne. Toužím po štěstí. Toužím se osvobodit od té zloby, jež proudí každou mou žilou, a smutku skrytého v každé částečce mého těla.
Odmítám se zatěžovat vinou, odmítám stud. Nemám se za co stydět.
*

Komentáře (0)