Rozluč se s nevinností

recenze

Nekonečná láska (2014) / Thanyss (1171 views)
Rozluč se s nevinností
Jsem romantik na baterky. Polovina mého mozku patří chlapovi, takže zatímco mám zcela prokazatelně ženské vášně, třeba celkem obstojnou sbírku bot na podpatku, můžete u mě nalézt i sbírku kontrastní – modely letadel, aut a letadlové lodi. Může se tak zdát poněkud zvláštní, že si ke mně našla cestu kniha s tak romantickým názvem jako je Nekonečná láska.

Rozluč se s nevinností. To je ten důvod, proč jsem po knížce téměř bezmyšlenkovitě sáhla. Tahle jediná věta ve mně probudila zvědavost. A dalším faktem hrajícím pro? Napsal to chlap. Takže ačkoli by se název mohl zdát prvoplánovým, nakonec jsem zjistila, že Scott Spencer vypráví úplně jiný příběh, než bych očekávala.

Klasická romance má svůj typický úvod. Sledujeme hlavní hrdiny, jak se postupně seznamují, propuká u nich oheň lásky, překonávají všemožné nástrahy osudu, úklady nepřejícího okolí a mnohdy i zlomyslnou matku přírodu, aby si nakonec šťastně spočinuli v náručí. Nuže, na podobný postup můžete rovnou zapomenout. Předně autor své vyprávění nezačíná na „začátku“, naprosto se vykašlal na nějaké popisy a seznamování a netradičně začíná ve chvíli, kdy jeho postavy – David a Jade - jsou od sebe odděleni. Tenhle úvod mě nečekaně chytil, žádná zbytečná chůze kolem horké kaše, ale pěkně zostra se rozjíždíme tím, že David podpálí dům, kde jeho láska bydlí, i s celou rodinou uvnitř. Ale klid, nikomu se nic nestane. Tedy skoro. David je za svůj čin odsouzen k pobytu v psychiatrické léčebně, má zakázán veškerý styk s poškozenou rodinou a je tak odloučen od dívky, k níž cítí nekonečnou lásku a která je jeho jedinou motivací, aby se dostal ven. Pevně věří, že Jade tam na něj venku čeká. I když mu nepíše. I když se ho nepokusí navštívit. I když po něm nepátrá v době, kdy je již z léčení propuštěn.

Toliko k úvodu a tím to zdaleka nekončí. Jistě si každý domyslí, že tak silné city není možné pohřbít jen tak. Ať je zakopete sebehlouběji, najdou si svou cestu na světlo a znovu do vás zaseknou své drápy. A nejinak je tomu i v tomto případě, kdy se po několika letech David a Jade znovu setkávají za pochmurných okolností smrti Jadeina otce Hugha. Hughova smrt byla nešťastná náhoda. Bohužel, kdyby byl v tu dobu David na jiném místě, k tragické souhře okolností by nedošlo. David tak v sobě nosí tíhu strašlivého tajemství a neutuchajícího pocitu viny. Nikdo totiž netuší, že by zrovna on mohl mít se smrtelnou dopravní nehodou cokoli společného. A kolotoč všepohlcujícího citu se mezi mladými lidmi rozjede znovu na plné obrátky, se všemi možnými důsledky jaké může mít opětovné spojení, kdy David svým chováním porušuje podmínky propuštění a Jade riskuje nenávist části své rodiny.

Tohle už není jen láska. Je to láska spojená s posedlostí. Je to láska, která ze dvou těl činí jedno. Láska, která nepotřebuje slova. Cit, jenž oba hlavní hrdiny uzavírá do jejich vlastního světa, do něhož nemá okolí přístup. Vášeň, která spaluje a zaslepuje. Je to cesta, ze které se nedá prakticky sejít, cesta vedoucí k záhubě.

Nekonečná láska rozhodně není červenou knihovnou. Je to zpověď nešťastného Davida, mladíka, kterého jeho nejhlubší city dovedly až na samotný pokraj příčetnosti. Budete ho milovat i nenávidět, fandit mu a přitom ho proklínat. Budete očekávat, jak bude jednat a zároveň z toho budete mít strach.

Rozlučte se s nevinností přátelé. S nevinností mládí. S nevinností panenství. S nevinností citů. S nevinností života. Sledujte, kam až může člověk dojít, k jakým výšinám vystoupat a do jakých propastí padnout. Připravte se na intenzivní city i krajiny zoufalství a já ručím, že tenhle výlet stojí za to.

---Stojím na dlouhém černém pódiu, uprostřed kruhu světla, které je mou láskou k tobě, trvalou. Unikl jsem – nebo jsem byl vyhnán – z věčnosti a jsem zpátky v čase. Ale ještě jednou vyjdu, abych zazpíval tuto árii, tuto zpověď, tuto závěť bez konce. Rozevřu paže, ne abych objal tebe, ale abych objal svět, tu záhadu, v níž vězíme. Žádný orchestr, žádné publikum; je to prázdné divadlo uprostřed noci a všechny hodiny na světě tikají. A teď mi úplně naposledy, Jade, nevadí, jestli je to šílenství, a ani po tom nepátrám: vidím tvou tvář, vidím tebe; vidím tě na každém sedadle.---

Komentáře (2)

kniha Nekonečná láska recenze

Thanyss
25.05.2014

Moc děkuji za pochvalu, doufám, že knížka nadchne stejně, jako nadchla mne :)

Sandruše
25.05.2014

Výborně napsaná recenze - už si běžím pro knížku! ;)