Rodové intriky francouzské šlechty

recenze

Ve stínu erbu (2021) / honeybee
Rodové intriky francouzské šlechty
„No myslím, že něčeho takového se opravdu nemusíte obávat. Já nejsem ten správný typ pro venkovský domácí život. Nebýt té smlouvy, nikdy bych se neženil. V jednadvaceti? Když mi u nohou leží celý svět? Všechny krásné ženy, všechna dobrodružství, která jsem ještě nestačil prožít? Ne, to rozhodně nemůžu vyměnit za křeslo u krbu a noci vedle kolíbky.“

Knihy Hany Marie Körnerové se těší čtenářské oblibě, snad nikoho neurazím, pokud uvedu, že spíše ženského publika. Řada autorčiných knih se již dočkala znovu vydání a nejinak je tomu i v případě knihy Ve stínu erbu, která u nakladatelství MOBA vyšla poprvé před deseti lety, ale úplně poprvé byla vydána již před dvaceti lety, takže nyní se dočkala již třetího vydání.

Děj knihy se odehrává v druhé polovině 18. století ve Francii za vlády Ludvíka XV., kdy po jeho boku vystupovala madam de Pompadour. Dvě vysoce postavené rodiny dojednají sňatek svých dětí, který je výhodný pro obě strany. Rodina hraběte Valandreye svůj původ datuje od bitvy u Kresčaku, kdežto bohatý sicilský vévoda Montelier do svazku své dcery vložil především peníze. Každý dostane svoje. Frederika je do svatby vychovávána v klášteře, s Raymondem, za něhož má být provdána, se viděla pouze jednou v životě, a to v dětství, kdy byly dohodnuty jejich zásnuby, a nedá se říct, že by si tehdy padli do oka. Raymond jako mladší syn hraběte je veden k vojenskému způsobu života a krátce po svatbě musí odjet do války. Najdou si tito dva mladí lidé k sobě cestu? Co čeká Frederiku v jejich novém sídle, kam je jako manželka poslána, aniž by ji tam Raymond doprovodil? Co se stane, když se začnou měnit mocenské poměry ve Francii a dojde i k nečekaným změnám v rodovém postavení? Ačkoliv se jedná spíše o útlejší knihu, je nabitá nečekanými zvraty a autorka vás bude neustále udržovat v příjemném napětí.

„Nejsi o nic lepší než Viktorie,“ řekl jí chladně. To, žes přečetla víc knih a umíš překládat latinské verše, jako když bičem mrská, z tebe nedělá lepšího člověka. Naopak. Pokud všechno to učení v tobě vzbudilo jen nezdravou pýchu, pak lituji, že jsem ti je nezakázal. Pro ženu je stejně zbytečné. Dovolil jsem ti je jako dětskou zábavu, ne jako životní náplň. Tebe bude svět posuzovat podle toho, jak dobrá budeš manželka. Kolik porodíš svému choti synů a jak dokážeš nakládat s rodinným majetkem. Jak vlídná dokážeš být k jeho přátelům a obezřetná k nepřátelům.“

Kniha mě zaujala již samotným prologem, kdy nás spisovatelka stručně seznámí s historií rodu Valandreyů. Následně jsme přeneseni do 18. století, seznámíme se vzdorovitou a umíněnou Frederikou, kterou ani výchova v klášteře nedokázala změnit, a s hrdým Raymondem, který se jako voják a muž nenechá nikým pokořit. Střetnutí těchto dvou povah zdánlivě nemůže přinést nic dobrého, ale opravdu tomu tak bude? Tak jako v jiných knihách, autorka nečekaným způsobem svede tyto dva paličaté lidi dohromady a vám se jen bude tajit dech. Hlavní hrdinové nezůstanou ničím ušetřeni, příběh postupně graduje, jak jsou okolnostmi donuceni překonávat neustálé překážky.

Frederika si mě získala od první stránky, všechno jsem prožívala s ní. I když to není prvoplánový romantický příběh, romantika mu rozhodně nechybí. Poslední stránky jsem s napětím doslova hltala a moc mě zajímalo, jak bude kniha zakončena. Myslím, že se román autorce velmi povedl, mám z něho dojem, že se mi dostalo vrchovatě všeho, co od tohoto žánru může čtenář očekávat – zabrnkání na romantickou strunu, napětí až se tají dech, dynamika příběhu, která vás přiměje číst dál a dál, až najednou je konec a vám je líto, že už nebude žádné pokračování, ačkoliv byste se s hlavními hrdiny moc rádi znovu setkali.

„Raymond vyšel ze stáje až dlouho po něm a ve tváři měl stále malinko udivený, malinko nedůvěřivý pohled. Nedokázal říci Louisovi to základní, protože sám najednou přestával věřit tomu, že to děvče byla pouhá služebná. Velmi mladá, určitě světlovlasá, štíhlá… a nedotčená. Zpočátku trochu vyplašená, ale pak plná vášně, jakou nelze předstírat.“

Neméně zajímavé jsou i osudy vedlejších postav, které nám nastiňují fungování a vztahy v tehdejší společnosti, která byla řízena přísnými nepsanými pravidly. Lehce nakouknete i na dvůr Ludvíka XV. Bylo to období, kdy bujely nejen politické intriky, ale intrikovalo se i v rodinných kruzích, a tak budete mít nejednou strach také o životy hlavních hrdinů.

Kniha dostala novou a moc krásnou obálku, která je na sáhnutí taková příjemně sametová.

Od autorky jsem již pár knih četla, a tato se zařadí po bok mých oblíbených. Hana Marie Körnerová píše velmi čtivě, krásným jazykem a její příběhy jsou vystavěné přesně podle mého gusta. Autorka přesně ví, jak zabrnkat na čtenářovu duši, aby jeho srdce zaplesalo.

„Frederika náhle unavená a zbavená vší energie, se sesula na lavici a s nenávistí na tu zaprášenou relikvii pohlédla. To všechno kvůli němu, napadlo ji. Kvůli tomu, co představuje: Postavení, moc, pýchu! Slavný erb starého rodu!“

Knihu doporučuji všem, kteří si rádi přečtou historický román protkaný romantickou linkou, který vás bude udržovat v příjemném napětí od první do poslední stránky.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji nakladatelství MOBA, že díky takovýmto knihám můžeme na chvíli zapomenout na všední starosti a prožívat životy literárních postav.

Komentáře (0)

kniha Ve stínu erbu recenze