Příběh o lidech.

recenze

Všichni jsme hleděli vzhůru (2016) / klarinka9974 (198 views)
Příběh o lidech.
Než se objevil ten asteroid, nechali jsme se škatulkovat: sportovec, vyvrhel, flákač, snaživec.
Pak jsme se podívali vzhůru a všechno se změnilo.
Říkají, že tu bude za dva měsíce. Takže máme dva měsíce na to, abychom vylezli ze svých škatulek. Dva měsíce na to stát se někým lepším než doteď, něčím, co vydrží i po samotném konci.
Dva měsíce na skutečný život.

Příběh o tom, co s vámi udělá blížící se katastrofa. Příběh, který vůbec není o té katastrofě. Příběh o lidech.

Netušila jsme co od této knihy mám čekat, hodně lidí zde píše jak je kniha zklamala. Ale i přesto jsem si chtěla udělat sama svůj obrázek o knize.

Ze začátku jsme byla překvapená tím, že se do děje dá lehko ponořit. Bádala jsme, co se lidem na knize nelíbilo a přišla jsem na to na konci knihy, kdy jsem sama přemýšlela nad tím, zda-li mi kniha přišla dobrá a nebo mě vůbec ničím neohromila.

Brala bych to jako příběh o lidech, který je celkem obyčejný. Hodně se zde střídají postavy. Je to velký plus, vidíme pocity a pohledy pokaždé z jiného úhlu a od jiného člověka s jiným chováním.

Nikdy jsem nečetla knihu, která by byla o katastrofě a o zániku země. Je to dobrý nápad ale spíše bych ho lépe propracovala a více si s příběhem pohrála.

Postavy byly příjemné. Eliz si hraje na couru a trošku mi tak i přišla. Peter je vyloženě slušňák, sympaťák a nejspíš i galantní muž. Anita je opravdu milá a přátelská, na to že je z rodiny boháčů, má co si kdy přála ale musí poslouchat, mě její postava překvapovala. A Andy? Takový trochu ze začátku vyhulený magor. Ke konci velká změna v chování, asi si uvědomil, že už má jenom pár dní života.

Podle obálky a názvu knihy má každý chuť se hned začíst. Příběh je sice celkem prima, utíká rychle, pořád se tam něco děje ale tak nějak mi chyběla ta katastrofa. Lidi to moc neprožívali, ani nebyli smutní, že mají jen pár dní života. Myslím si, že kdyby se oznámilo, že máme jen měsíc života, lidi by se zbláznili, nejspíš by všichni někam odjeli a hlavně by nechodili do práce. To se sice postupně stalo, ale tak nějak po delší době.

Ke konci knihy se člověk těší na samotné vyvrcholení katastrofy. Ale najednou je kniha u konce a nic. Celkem smutné. I když to nic má i něco do sebe.

Pár lidí dokonce odejde dřív, než má. Je to smutné....

Nejsem z této knihy nadšená ale byla příjemnou oddechovkou a lehko se četla. Asi většinu z vás odradím ale přece nezměníte názor, protože se jedné holce kniha tak skvěle nelíbila. I když si myslím, že 4 hvězdičky pro tuto knihu jsou opravdu ode mě maximum.

P.S: Nedávno jsme četla knihu Kdybychom se neviděli, zdálo se mi o tom, že jsme umřela a jsem duch. Teď když jsme četla tuto knihu, se mi zdálo o tom, že nám do bytovky narazilo letadlo. Už by to chtělo nějakou pozitivní knihu!!!

No alespoň nemám co ztratit. Jenže ve hře života nevyhrajete tím, že nakonec ztratíte co nejmíň....
A tak společně čekaly, co bude dál.

Komentáře (0)

kniha Všichni jsme hleděli vzhůru recenze