Příběh neviditelných umělkyň

recenze

Šaty pro královnu (2021) / PrincaListicka
Příběh neviditelných umělkyň
Samotný příběh knihy Šaty pro královnu vypráví tři postavy, které, ač se tak na prvních stránkách nemusí zdát, spolu mají mnoho společného.
Ann a Miriam obě dvě pracují jako vyšívačky v Londýnské dílně slavného módního návrháře Normana Hartnella. Obě dvě za sebou mají navzdory svému mladí spoustu zlého. Jejich příběh totiž začíná v roce 1947, tedy krátce po válce, ve které Ann ztratila bratra, manžela její milované švagrové Milly, a Miriam přišla o celou svou rodinu. Obě svou práci milují a využívají ji jako útěk od minulosti, od tíhy jejich životů, které jsou po válce náročnější, než byste si mohli myslet. Když pak jednoho dne dostane pan Hartnell za úkol vytvořit svatební šaty pro samotnou princeznu Alžbětu, vidí v ní naše hrdinky jedinečnou šanci, která by mohla úplně změnit jejich životy...

O téměř 70 let později se pak setkáváme s naší třetí hlavní hrdinkou - Heather. Seznamujeme se s ní zrovna ve chvíli, kdy umřela její milovaná babička, která za mlada emigrovala z Anglie a usadila se v Kanadě. O svém životě v Anglii se svou rodinou nikdy nemluvila, avšak nikomu to nijak zvlášť nevadilo. Až do chvíle, kdy babička Heather odkáže krabici plnou nádherných výšivek, a také do chvíle, kdy zjistí, že se její babička přátelila s Miriam Dassinovou, slavnou výtvarnicí žijící v Londýně. Heather se tak, jako správná novinářka, vydává na místo, kde celý tenhle příběh začal - do Londýna. A je odhodlaná zjistit pravdu o životě své babičky.

V této krásné knize se nám dostává neotřelého příběhu, jehož hlavním motivem jsou princezniny legendární svatební šaty. Možná vůbec poprvé se však autorka nezaměřuje na princeznu, či snad na pana Hartnella, ale na ty, které obvykle bývají neviditelné a zůstávají bez povšimnutí veřejnosti - vyšívačky a švadleny, které mají na starost samotnou výrobu oněch slovutných šatů. No řekněte sami - napadlo vás někdy, kdo vlastně stojí za všemi těmi hodinami a dny titěrné práce nad vyšívacími rámy?

I když autorka sama přiznává, že všechny tři hlavní postavy jsou smyšlené, velká část příběhu stojí na pevných historických základech. Je obdivuhodné, kolik času věnovala zjišťování faktů a hledání i těch sebemenších detailů o tom, kdo tenkrát pro Hartnella dělal, jak vypadaly jejich dílny či jaká byla jejich rutina. Díky tomu mají také některé z postav původ v reálných osobách, které kdysi žily.

Velmi zajímavý je také popis tehdejší společnosti, stylu jejich života i přídělového systému, který poválečný život nijak nezpříjemňoval. Bylo málo peněz, málo jídla, málo uhlí, málo čehokoliv, na co si jen vzpomenete. A vyšší vrstvy ze svých panství shlížely na ty nižší. I to tvoří podstatnou část hlavní zápletky, více už ale prozradit nesmím.

Nejdůležitější částí příběhu pak tvoří přátelství. Bez přátelství by se Ann ani Heather nedokázaly vypořádat nejen s minulostí, ale také se současností. Bez přátelství by se z Miriam nikdy nestala úspěšná umělkyně. Bez přátelství by Ann nezvládla překonat zradu, která stála za její emigrací do Kanady.

Samotná královská svatba, královna, princezna a jejich život tvoří jen takové příjemné pozadí celého děje. Nicméně je velice zajímavé pozorovat, co tenkrát pro Angličany královská rodina znamenala. Jak moc ji milovali a obdivovali, jak velkou naději jim dodávala v těch nejtemnějších časech. Pro nás Čechy je to něco naprosto nepochopitelného a nepředstavitelného, o to víc se mi to ale líbí.

Všechny tři hlavní hrdinky jsou nesmírně smypatické postavy, se kterými budete soucítit, budete jim držet palce a přát si, aby pro ně vše dopadlo co nejlépe. Samotný závěr knihy je pěkný, až sentimentální a dojemný, hezky celý příběh uzavírá a zároveň poodhaluje něco málo z budoucnosti Heather.

Kniha je doplněna o historický dovětek autorky, rozhovor s jednou ze švadlen, která kdysi pro Hartnella skutečně pracovala, a v neposlední řadě také o recept na Miriamino výborné páteční kuře, který příběh příjemně uzavírá.

Komentáře (0)

kniha Šaty pro královnu recenze