Poučit, poučit a... hm, poučit?
Ultimátum čarodějů (2012) 
/ martivan
Děj se prolíná ve dvou rovinách - v reálném světě, kde láskou a přátelstvím zhrzená pubertální Jane potají píše svůj první román, a ve fantasy světě jejím románem stvořeném. Zatímco ve skutečném světě (alespoň podle Jane) na plné čáře vítězí zlo, faleš a přetvářka, ona ve svém románu líčí přátelské prostředí Osady a jejích obyvatel, kteří uznávají čest, pravdu a vzájemnou solidaritu. Do jejich idylického života zasáhnou mocichtiví čarodějové ze ZloZemě s cílem Osadu zničit. A Jane vyhledá tajemný charismatický student Albert Leonard Swell s nečekanou nabídkou: její román vyjde v prestižním studentském časopise - s jedinou podmínkou. Závěrečnou bitvu vyhraje Zlo, moudrý kouzelník Ganmal z Osady zemře a celý svět bude podroben moci šestice zlých čarodějů. Dokáží se obyvatelé Osady ubránit Zlé síle? Zachrání je Jane svou propiskou nebo podlehne záhadnému mladíkovi?
Forma vyprávění se snaží odpovídat tezi, kterou autor vkládá do úst přímo J.R.R.Tolkienovi v kapitole nazvané příznačně Jane a Tolkien: "Ti nejlepší autoři vystaví své příběhy nejen na kráse slov, ale také na tom, aby čtenáři nabídli vzrušení, emoce, poutavý děj, nečekané či pečlivě připravené a vygradované pointy a v neposlední řadě také poučení. (zvýr. v originále)" Ano, doručit čtenáři poučení se zdá být hlavním záměrem autora. Poučení se nachází v každé kapitole, předložené na stříbrné lžičce, ba i předžvýkané, aby se snad nestalo, že by ho p.t. čtenář nedopatřením nepochopil, a pro jistotu často i několikrát zopakované. Poučení se týkají děje, hodnot, chování a myšlenek postav, čouhá z nich snaha o pozvednutí morálky čtenáře jako shakespearova pověstná "sláma z bot". Opustím-li jízlivost, mohla bych totéž formulovat i pozitivněji, jako přímočarost a srozumitelnost, s níž kniha třídí zrno a plevy nadčasových morálních hodnot. Budiž.
Kromě určitých stylistických a dokonce gramatických (sic!) chyb (časté opakování slov, čárky v domnělých souvětích, špatné pádové koncovky či nemístně tvrdá Y) je jazyk knihy příjemný, bohatý a čtivý, byť oplývající mnohými klišé. Děj je smysluplný, vytkla bych snad jen nevyváženost některých zvratů bez vysvětlení (zřejmě snaha o nečekanou pointu) a skutečnost, že některé postavy ožívají jen proto, aby byly dalšími zdroji poučení a po splnění účelu opět beze stopy a bez nekrologu mizí (některé aspoň zasahují do děje, jiné nikoli, s některými se možná setkáme v plánovaných dalších dílech série).
Kniha je určena mladším čtenářům a u toho by mělo zůstat. Svému synovi - čtvrťákovi jsem ji nabídla s čistým svědomím, ale sama jsem z ní... hm, příliš poučená :-)
Komentáře (0)
Přidat komentář
