Postav se bolesti a žij

recenze

Příběh o tom, že strach vám může ovlivnit půlku vašeho života. Příběh o muži, který až po jednadvaceti letech překonal sám sebe. Postavil se bolesti a začal se učit znovu žít.
Tuhle knihu jsem si pořídila do své knihovny na základě přečtení Přístavu naděje a Knihy snů od stejné autorky. Obě jsem si oblíbila. Obě mě srazily na kolena něčím nečekaným.
Když vidíte prvně obálku této knihy, zaujme vás jednoduchostí. Rozostřená silueta Eiffelovi věže, snítka levandule a bílá obálka na bílém stole. Přesně to zachycuje to, co nás čeká na stránkách.
Když jí otevřete, objeví se i mapka cesty hlavního hrdiny a jeho přátel, které na své cestě potká. Pak už 44 kapitol o poznání, nalezení a hlavně vyrovnání se sebou a svým životem. Krátky epilog vystřídá recepty z pokrmy, na které jste mohli narazit při čtení. K nim je i malé vysvětlení o příběhu daného jídla. Nechybí ani Perduova Literární lékárna pro případ nouze, kde vám připomíná pár autorů, kteří vám mohou pomoci v určitém momentu života. Mě zaujalo třeba toto - Martin, George R.R. : Píseň ledu a ohně ( Originál: Game of Thrones. Bantam, New York 1996 ). Zatím bylo vydáno pět respektive deset svazků.
Pomáhá při odvykání na závislosti na televizi, proti žalu z nešťastné lásky a všem existujícím mrzutostem a nudným snům.
Vedlejší účinky: Nespavost, divoké sny.
Samotný příběh vás zasáhne. Možná u mě bylo dobře, že jsem si nejprve přečetla předchozí dvě knihy a pak začala s touhle, která vyšla jako první. Vím o případech, kdy kniha nebavila a lidé ji odložili nedočtenou. Možná by se to stalo i mě, protože úvod je trochu zvláštní. Nechci používat slova nudný, to ne.
Setkávám se s Jeanem Perduem a jeho osamělým životem. Ten naruší až příchod nové sousedky Catherine, která se právě do domu přistěhovala a nemá vůbec nic. Osamělá žena, která musí začít znovu a postavit se na vlastní nohy po ošklivém rozvodu. Od lidí z domu dostane vše potřebné pro bydlení. Perdu jí věnuje stůl. Jenže tím musel otevřít doslova Pandořinu skříňku. Otevřít pokoj, který se tak snažil nechat zavřený a s ním i své vzpomínky. Levandulový pokoj, jak ho nazvala Manon. Ta, jejíž jméno se bál vyslovit celé roky a která ten pokoj pojmenovala.
Ve stolu objeví Catherine dopis. Perdu ho neotevřel celých jednadvacet let ze strachu, co v něm nalezne. Na naléhání si ho ale nakonec přečte a tím pochopí, jaký byl hlupák. Začíná pouť, na kterou se vydá se svou Literární kavárnou. Ta je na nákladní lodi Lulu. Na jeho cestě ho provází dvě kočky Kafka a Lindgrenová spolu s mladým spisovatel Maxem Jordanem. Ten utíká od svých fanoušků po úspěchu jeho první knihy.
Tak vyplouvají na svou dlouhou cestu, aby poznali sami sebe. Na své cestě potkávají Salvatora Cunea, který už roky hledá ztracenou lásku na řece, a který se jim stane přítelem. Seznámí se i se Samy. Dámou, která umí říkat jen pravdu a ze sna si zpívá.
Nahlédneme i do života Manon prostřednictvím jejích deníkových záznamů. Díky nim pochopíme hloubku příběhu a odhalíme některé skutečnosti z Perduova života.
Projdeme si celou tu cestu ať už po řece nebo po souši. Poznáme nádheru krajiny ubíhají na jejich cestě a světlo hvězdné oblohy nad nimi. Donutí nás to přemýšlet o sobě, svých blízkých a o tom, co bychom mohli dělat lépe.
Když tu teď tak sedím a píšu tyhle řádky, je pro mě najednou těžké hledat ta správná slova. Příběh vás totiž srazí na kolena a vy ani pořádně nevíte jak. Tušíte ten moment, kdy se vám vryl pod kůži. Kdy vás kniha rozplakala, aby vám vzápětí ukázala svou sílu.
Je to celé o loučení, sebepoznání, strachu z bolesti a odcházení, ale i vyrovnání se životem jako takovým. Je to hledání a nalézání.
Autorka touhle knihou zahájila svou sebe léčbu po ztrátě milovaného otce a pokračovala tím i v dalších knihách. Svým způsobem se vyrovnávala se smrtí a dokázala ukázat, že tou nic nekončí. Že to je začátek nové éry. Že to nemusí být jen o loučení a bolesti ze ztráty milovaného. Ukazuje nám směr, kterým se člověk může vydat. Může se utopit v žalu a zazdít tak vše kolem sebe, nebo se vzchopit a najít sílu jít dál. Může to tak být i s láskou.

Komentáře (0)